Kopyta jako alternativa bot?
Chodí váš kůň bos nebo nosí podkovy? Mnoho koní má podkovy, protože jinak mají při vyjíždění problémy s oděrem kopyt nebo kamenitou půdou. Jinak by spolu dobře vycházeli naboso. Pokud má váš kůň skutečně dobrá kopyta a potřebuje podkování pouze kvůli vašim společným jízdám, pak mohou být kopytníky skutečnou alternativou.
Montáž ano nebo ne?
Zdravý kůň s dobrými, tedy zdravými kopyty se v běžném životě většinou obejde bez ochrany kopyt. Kopyto se díky kopytnímu mechanismu ideálně přizpůsobí příslušnému podkladu. Díky použití koně na různých površích může být otěr kopyt tak silný, že kůň potřebuje ochranu. Kromě toho jsou samozřejmě koně, jejichž podrážky jsou i přes optimální zpracování prostě citlivější, takže pro ježdění potřebují ochranu kopyt. Nejčastější ochranou kopyt jsou v těchto případech stále železné boty.
Jaké jsou tam armatury?
Železné kování
Železná bota má mnoho výhod: Snadno se s ní pracuje, přizpůsobí se kopytu a je odolná. Ale železná bota je také tuhá a nenabízí žádné tlumení nárazů a je zde zvýšené riziko zranění od koní obutých do železa.
Hliníkové kování
V závodech se hliníkové kování prosadilo jako alternativa, především kvůli své nižší hmotnosti. S hliníkovým kováním je však obtížnější pracovat a má stejné nevýhody jako kování železné.
Plastová armatura
Existují také armatury vyrobené z plastu nebo plast-kovového kompozitu. Ty jsou odolnější než čistě plastové kování a méně se deformují během používání. Jak plastový, tak kompozitní hardware nabízí dobré tlumení nárazů, je lehký a relativně odolný. Ale možnosti nastavení u nich jsou omezené a minimálně čistě plastová botka není ideální pro široká a měkká kopyta a špatnou kvalitu rohoviny.
Kopyta a lepidlo podkovy
Pro všechna kování navíc platí: jsou trvale upevněny hřebíky. Zůstávají tedy na kopytě i v době, kdy se na koni nejezdí. To však často není vůbec nutné, a proto lze uvažovat o dočasných, tedy dočasných alternativách ochrany kopyt u koní s bezproblémovými kopyty. Může se jednat o kopytní boty nebo lepicí kování, jako jsou lepené kopytní boty. Na téma lepicí ochrany si můžete nechat poradit od svého kopytníka, ale tato kování se poměrně obtížně připevňují a na koni pak zůstávají několik dní či týdnů. Kopytníky slouží opravdu jen na ježdění a můžete si je nazout sami.
Které kopytní boty?
Kopyta jsou nyní k dispozici pro různé tvary kopyt a lze je snadno upravit. Bohužel kopyta většinou nejsou vhodné pro koně, kteří potřebují speciální obuv nebo ortopedickou obuv a nemohou chodit stále naboso. Při výběru kopytníků byste měli dbát na to, abyste s botou dobře vycházeli. Bota, která dobře sedí, ale jejíž přezky jsou pro vás příliš „fibrné“, vám dlouhodobě radost neudělá. Jsou boty, které se přezou a přezou, a jsou boty, které uchopí kopyto tak pevně, že přezky nepotřebují. Oblékání a svlékání bude samozřejmě vyžadovat trochu více síly nebo obratnosti. Pokud rádi jezdíte delší dobu bahnitým terénem, nemusí být vhodné boty, které mají suchý zip, který se může ucpat nečistotami. Často přejíždítevlhké luční cesty, musíte dávat pozor na protiskluzové podrážky. Některé modely se připevňují ke koňské noze jakousi návlekou, což ne každý kůň má rád a jiné jsou citlivé na tlak boty na hranu temene. Pokud máte pochybnosti, váš podkovář, který vás a vašeho koně zná, vám samozřejmě poradí.
Adaptace a habituace
Na výběr je široká škála bot a pokud náhodou nebudete mít možnost vyzkoušet pár použitých bot, doporučuji si nechat kopytky napasovat od profesionála. Řada ošetřovatelů kopyt nyní nabízí také rady ohledně kopyt. Jakmile najdete model, měli byste si boty nejprve pečlivě vyzkoušet na jízdárně a pokud možno na lonži. To má tu výhodu, že můžete svého koně hlídat a boty vám neodletí někam do terénu, kde je už nenajdete. Navíc, pokud váš kůň ztratí podkovu, může se ještě zachytit o kopyto nebo nohu – ne každý kůň si myslí, že je to skvělé a může to dokonce uznat zaskočeným poskokem. Takže koně pomalu zvykejte do nových bot a dejte mu čas zvyknout si na změněný pohybový vzorec. To také pomáhá vyhnout se tření. Pokud boty opravdu sedí ve všech chodech, můžete samozřejmě jezdit hodiny poté, co si na ně zvyknete!
Silke behling je redaktorkou na volné noze a pracuje v knižním i časopiseckém sektoru. Její publikace sahají od odborných knih po články v časopisech. Jako vystudovaná učitelka je pro ni oblast vzdělávání a dětí obzvlášť důležitá, a proto již řadu let píše pro dětský časopis „Piaffino“. Jako vystudovaná koňská fyzioterapeutka (DIPO) nabízí také akupunkturu a fyzioterapii pro koně a psy v oblasti Osnabrücku. Volné chvíle si užívá se svým dnes 24letým arabským koněm El Santee, se kterým závodila ve vytrvalostní jízdě do 120 kilometrů, a svými dvěma psy Lottou a Easy.