Jak mi korona změnila život s kočkou

Turbulentní den se chýlí ke konci. Podobně jako předešlé dny mi přinesl emotivní jízdu na horské dráze s velkou porcí starostí, někdy i trochu zoufalství, ale i (virtuálních) setkání, která mě zasáhla u srdce a ukápla mi slza či dvě po tváři. Corona – už to slovo neslyším ani nečtu, a přesto je ten termín přítomen se všemi svými účinky.

Žít jako riziková skupina covid

Pracuji jako behaviorální poradce (se specializací na kočky) šest let a mám částečný úvazek ve středně velké společnosti. Žiji v oblasti Rhein-Main se svým přítelem a krásnou kočičí babičkou, moje rodina žije na stejném místě a mám několik chronických onemocnění, které mě řadí do rizikové skupiny Covid. Můj život byl vyčerpávající i před Coronou, ale teď si zvláště všimnu, jak špatně jsem hospodařil se svými rezervami. Cítím se nekonečně vyčerpaná a ve špatném zdravotním stavu, zároveň neklidná a hnaná.

Můj obchod s kočkami si zatím vedl docela dobře. Mám věrné zákazníky, vydal jsem dva průvodce a dokonce se objevil v televizi. Před krizí jsem na vstupní konzultaci musel někdy čekat čtyři až šest týdnů. Velkou část své práce jsem strávil se svými zákazníky na místě nebo na celostátních seminářích. Jedním z důvodů, proč tuto práci miluji, je to, že mě přivádí do kontaktu s tolika různými lidmi a jejich kočkami a umožňuje mi ochutnat jejich individuální svět.

Den, který všechno změnil

Pak přišel pátek 13. – vlastně to je můj šťastný den! Loni v září jsem si například v pátek 13. splnil dlouholetý sen a udělal si řidičák na motorku. Samozřejmě by mě nikdy nenapadlo, že pátek 13. března 2020 obrátí naše životy naruby. Ten den jsem si uvědomil, že tento nový virus by se mohl stát větším problémem. Zrušil jsem narozeninovou oslavu plánovanou na následující den a stále jsem bojoval s tím, jestli to nepřeženu.

Pak už to šlo rychle za sebou. V mém pracovním poměru nám bylo okamžitě nařízeno pracovat z domova a komunikovat pouze online. Na profesionální úrovni jsme se rychle adaptovali na novou pracovní situaci a udržovali se v dobré náladě šibeničním humorem. Můj obchod s kočkami se přes noc úplně zhroutil. Nejprve mi organizátoři zrušili termíny seminářů a zároveň jsem svým zákazníkům před vládními požadavky nabídl pořádání prezenčních seminářů jako webinářů a přechod plánovaných návštěv domů na konzultace na dálku prostřednictvím online nástroje. V žádném případě jsem nechtěl riskovat a měl se svými online nabídkami an alternativa, která je již mnoho let úspěšně vyzkoušena a testována. Vlastně...

Ekonomické problémy na sebe nenechají dlouho čekat

Málokdo tuto nabídku přijal. Plánovaný měsíční obrat během týdne klesl téměř na nulu. Chcete počkat a domluvit si schůzku. Jasně, tomu rozumím. Zpočátku mi to všechno připadalo jako dočasný problém – možná do Velikonoc a po nich by měl život jít dál. Pár týdnů se dá překlenout. Nyní jsme v bodě, kdy musíme všichni věnovat pozornost svému ekonomickému živobytí a vážit si toho, co si můžeme dovolit. Můj partner momentálně nesmí pracovat kvůli svému zaměstnání. Můj bratr byl včera propuštěn. Jsem si velmi vědom ekonomických starostí mých zákazníků – nejinak je tomu u mě a mé rodiny. Na druhou stranu odkládání poradenství znamená upevnění problémového chování a tím někdy obtížnou terapii. Současná situace zvyšuje stres všech zúčastněných – začarovaný kruh, ze kterého je důležité se vymanit. Touha jednoduše pomáhat ve mně roste – tento pocit sdílí mnoho kolegů. Méně si o sobě myslíš, a přesto si musím dávat pozor, abych i nadále platil své vlastní účty. „Později“ moje firma, které se věnuji téměř šest let, už možná neexistuje.

Takže poslední dva týdny jsem skoro nevycházel z domu. Cítí se výrazně delší. Zrovna dnes jsem to měl emocionálně těžké, ačkoliv jsem jinak velmi šťastný člověk. Ani na nedostatek práce si nemůžu stěžovat. Naopak mám pocit, že pracuji nepřetržitě, i když z toho generuji šokující malé příjmy. Spíše jde o omezování poškození a zkoumání nových možností. Když mě strach neovládá, jsem dokonce optimistický ohledně budoucnosti a rozvíjím nápady, jak mohu své zákazníky podporovat ještě lépe – nyní i „po Coroně“. Se vším tak nějak rezonuje strach, jak to bude pokračovat.

Korona s kočkou - prokletí nebo požehnání?

Moje kočičí babička si mezitím myslí, že je v ráji. Pro ně by Corona mohla takhle pokračovat. Od té doby, co její sestra zemřela, je středem pozornosti. Teď je s námi víceméně nepřetržitě, přepíná z klína do klína a vesele nám kváká v uších, když chce to a to. Stručně řečeno: zpochybňuje celou mou předchozí výchovu. Jejich příděly jídla byly zvýšeny mnohem dříve, než jsem si uvědomil, že náš toaletní papír dochází a police budou na dny (nebo týdny?) prázdné.

Ve skutečnosti jsme se také museli přizpůsobit novému způsobu spolupráce. Polly se musela naučit, že máma je přítomna, ale ne vždy k dispozici, a že klávesnice notebooku je sice teplá, ale není to zrovna vhodné místo pro její odpolední spánek. Tohle všechno už ví, ale musela prvních pár dní tvrdě vyjednávat o tom, jestli nemůžu úplně vyhovět jejímu přání. Takhle mě moje malá kočičí babička přes všechny mé obavy vždy rozesměje - nebo k burácejícímu smíchu, když už po mnohonásobně provádí gravitační test s mým kotcem. Když jsem zpátky u počítače několik hodin v kuse, byla to ona, kdo mi hlasitě připomněl moji přestávku – ne vždy pro mě v ideální čas, ale vyvinuli jsme dobrou strategii, jak dělat kompromisy. A tak zároveň totoneobvyklá situace dala vzniknout novým poradenským přístupům, které nyní nabízím cíleně, abych dokázala podchytit a podpořit lidi s jejich kočkami v současné krizi. Možná je to také skvělá příležitost, kterou dostáváme. V každém případě si užívám každou minutu s mojí blaženě dřímající kočičí babičkou po mém boku a jsem za tohoto malého optimistu neskonale vděčná.