Korona se psy – krize nebo příležitost?
Někdy v budoucnu se ohlédnu a řeknu, že náš život, zvláště ten s našimi psy, je rozdělen na život PŘED a život PO koroně. Mezi tím je to, co se děje právě teď.
Žijeme v Bavorsku, přesněji v krásné Franky, v oblasti, která byla ušetřena korona infekcí déle než jiné části země. Pak přišly první hlášené případy, i tady se život začal zpomalovat. A najednou hláška z rádia: zákaz vycházení! Poté jde vše velmi rychle. Zavřít obchody, zavřít psí školy, jsme s manželem propuštěni z práce, home office pro nás bohužel nepřichází v úvahu. Momentálně vykucháváme náš dům, můj švagr bude bydlet v našem pokoji pro hosty až do pozdního léta. A jelikož jsou dětské pokoje momentálně ve výstavbě, musíme se k sobě přestěhovat blíž. Rodinný pokoj pro čtyři osoby - a dva psy. A všichni jsou doma skoro 24 hodin, kromě nakupování a venčení psa. Skvělý!
Ale první poznání na sebe nenechá dlouho čekat:
Finančně snížit
Našim psům je to úplně jedno! Nezajímá je, že teď spíme všichni na jedné hromadě a vypadá to jako v mládežnické ubytovně. Je jim jedno, že venku nikoho nepotkáváme. Že se ruší výcvik psů a že se nescházíme s našimi psími kamarády. Nedělají si starosti se zákazy vycházení ani s tím, jestli máme dostatek toaletního papíru. Neovlivňuje je ani to, že musíme prozatím finančně ubrat. Jsou prostě spokojení, že mohou být s námi. Jsem vděčný za! Náhodou a neúmyslně nás učí, jak málo nám stačí ke štěstí. A my, ! Pro nás jako lidi a také ve vztahu k našim psům.
Jmenovitě Lilly, naše nejmladší fena, nás staví před výzvy. Je to milé stvoření, přátelské k lidem i zvířatům, je neuvěřitelně zvědavá a zvědavost je mnohem lepší než chodit na vodítku. A pronásledování je mnohem lepší než naslouchání vzpomínkám. A stejně, někdy si prostě myslí, že to není míněno, když se jí ten příkaz nelíbí. To, co vedlo k skvělému výsledku u našeho samce prostřednictvím důsledného tréninku, se ukazuje být trochu složitější s malou slečnou. A přiznávám, často nemáme čas na to, abychom jejich nároky na výchovu dostáli.
Podporujte toleranci k frustraci
Ale TEĎ – nyní je svět zastaven. Ano, je to pravda, momentálně nevyděláváme žádné peníze, ty nám Corona bere a zároveň nám dává něco cenného: čas. Čas pro nás, čas pro naše děti, na rekonstrukci našeho domu a samozřejmě pro psy. Toto je naše šance realizovat něco z toho, co jsme se naučili v psí škole a udělejte z naší mladé Lilly psa, se kterým se snadno žije. Já si je třeba jen čas od času nasadím. Na půl hodiny nebo hodinu. Momentálně s ní nemluvím. Prostě jde se mnou, ať dělám, co dělám. Když maluji zeď, stojí vedle mě, když vařím taky. Doprovází mě, učí se na mě orientovat a uklidňovat se. Pokud by raději hrála, to není možné, to má podporovat frustrační toleranci. V posledních dnech je mnohem uvolněnější. Teď se na mě dívá docela často, i když zrovna nevisí na vodítku vedle mě. Již jsem si všiml, že tato metoda vytváří hodně blízkost. Postupně to samé dělá i můj manžel a děti. Každý pes se dostane na řadu.
A šíří se druhé poznání: nemusíme prodlužovat čas, který našim psům věnujeme. Ale klid, který se námi šíří, protože jsme bez schůzek a závazků, má pozitivní vliv na společné soužití. Jsme mnohem trpělivější a konečně máme čas postarat se o výcvik psů jako rodina. Pamlsky schováváme v domě a žádáme je, aby je hledali, na zahradě postavíme malé hřiště ze starých prken a cihel. Trénujeme přivolání a osvěžíme sedadlo a místo. To vše báječně zvládnete doma a pejsci jsou spokojení. A to, že oni dva přijímají naši pozornost tak nekonečně radostně a vděčně, nám dává zapomenout, že jsme vlastně ve stavu nouze.
Karanténa moudře
Chceme karanténu využít rozumně. Na jednu stranu, abychom lépe strukturovali naše každodenní procesy se psy, na druhou stranu, abychom byli rádi, že naši psi se v době korona krize o Coronu vůbec nezajímají.
A pak přichází třetí poznatek: už nikdy nechceme žít bez psů!!!
