Tajný život koček: Bioložka Sabrina Streif v rozhovoru

V rámci výzkumného projektu se kvalifikovaná bioložka Sabrina Streif zabývala „tajným životem“ koček. Chtěla vědět, co dělají sametové tlapky, když jsou samy na lovu. Zjistila to s pomocí majitelů koček Breisach, protože i oni měli zájem zjistit, co jejich kočky celý den dělají. V prvním kroku byl proto každé kočce na dva týdny zřízen GPS datalogger, který na minutu zaznamenává trasu kočky. Ve druhém kroku byly také vybrané kočky vybaveny speciální kamerou, aby bylo možné přesně vidět, co kočky právě mají za lubem. V rozhovoru nám Sabrina prozradí více o vzrušujícím experimentu a jeho někdy opravdu překvapivých výsledcích.

Google: jak vás napadlo provést takový experiment?

Sabrina: Nápad na projekt nevzešel od mě nebo mého institutu, ale od berlínské televizní produkční společnosti. Hledali někoho znalého o kočkách, který by měl zájem vyvinout a provést malou studii domácích koček a nechat se natočit. S nápadem přišla anglická televizní stanice BBC, která už v Anglii natočila podobný film s velmi populárním výzkumníkem koček.

Vzhledem k tomu, že se ve své profesní činnosti běžně zabývám kočkou evropskou, projekt jsem přijal. To mi dalo příležitost sledovat kočky domácí, které žijí v oblasti, kde žijí i kočky divoké. S mojí kolegyní Carolin Greinerovou jsme pak začali vyvíjet vědeckou otázku pro projekt.

Google: jaká byla vaše očekávání od experimentu? Byly tam nějaké obavy?

Sabrina: V naší předchozí studijní oblasti již existovali kříženci mezi divokými kočkami a kočkami domácími. Protože víme, že kočky divoké nechodí do obydlených sídel, předpokládalo se, že kočky domácí se proháněly ve volné krajině u lesa a v lese.
Vybavování domácích zvířat vysílači GPS pro mě bylo novinkou a měl jsem obavy, že se zvířatům během studie něco stane. Označování zvířat by nikdy nemělo být prováděno pro zábavu nebo jako koníček, protože v konečném důsledku jsou vždy spojena rizika (např. zranění atd.). Takže vybavení obojku nebo kočičího postroje GPS trackerem by mělo být pečlivě zváženo a jakákoli reakce kočky by měla být pečlivě sledována.
Novou výzvou pro nás bylo i jednání s majiteli koček. Majitelé koček jsou nervózní a obávají se o blaho své kočky. Proto byste měli být k majitelům velmi citliví, velmi dobře je vést, být otevření otázkám a respektovat, pokud se již nebudou chtít účastnit.

Google: jak byly vybrány kočky?

Při výběru domácích koček pro nás byla důležitá fyzická blízkost lesa a přilehlých otevřených ploch. Chtěli jsme vidět, zda kočky domácí, které žily na okrajích osad, také vyráží do volné krajiny nebo do lesa. Pro televizní dokument bylo také důležité natočit několik koček žijících společně v jedné domácnosti. Z koček s GPS trackery jsme vyřadili starší, velmi mladé, nemocné a březí kočky.

Google: jak shrnout výsledky?

Sabrina: Označili jsme více než 20 domácích koček, ale je těžké udělat obecná prohlášení o kočičím chování. Většina koček nosila zařízení GPS jen asi týden nebo dva. Údajů bylo hodně, ale při tak krátkém časovém úseku nelze usuzovat, že se takto kočky chovají po celý rok. Přesto se nám podařilo dobře nahlédnout do časoprostorového chování koček domácích.
Zatímco divoké kočky se zdržují převážně v lesních oblastech, domácí kočky většinou využívají městské oblasti, jako jsou ulice a sídliště. Prostorové překryvy mezi domovskými areály koček domácích a divokých koček bylo možné detekovat dvakrát. Domovské okrsky domácích koček jsou mnohem menší než u koček divokých. Většina označených domácích koček se zdržovala v bezprostřední blízkosti domu. Některé kočky ale chodily na pravidelné túry a vycházky. Majitelé koček byli často velmi překvapeni, kde se kočka toulá. Kocour Felix například za jeden den urazil více než 5 kilometrů.

Google: je to tak, kocour felix byl jednou z koček, na jejichž chování byly obzvlášť nápadné. Proč?

Sabrina: Kočka Felix byla nekastrovaná kočka plemene Neva Masquarade. Byl to krásný kocour, který nám hodně vyprávěl o svých každodenních túrách. K lepšímu pochopení jeho cest nám pomohly i rodinné příběhy o tom, jak ho jako malé kotě vzali na pozemek. Ušel několik kilometrů po chodníku, přešel několik ulic a udělal si pohodlí na zahrádce.

Google: jaké další výsledky vás překvapily?

Sabrina: Velmi nás překvapilo, že většina koček byla jen venku na zahradě a v domě. To bylo na rozdíl od majitelů, kteří se s námi podělili, kde byla jejich kočka viděna a kolik kořistních předmětů přinesli domů. Obecně jsme předpokládali větší území a že kočky budou i v blízké volné krajině a lese. Na základě informací od majitelů jsme také předpokládali, že kočky přinesou domů více kořisti. Ale z více než 20 koček jen tři kočky přinesly domů myši a ptáky. Ale také se ukázalo, že jedna kočka měla dvě rodiny – přičemž každá rodina o té druhé nevěděla. Postřehy
_ Překvapivé byly také zvířecí kamery. Bylo nám umožněno pozorovat, jak Susi, velmi zkušená kočka, která každý den křižuje rušné ulice, se vždy dívala nalevo a napravo, než ulici skutečně přešla.

Google: k čemu výsledky využíváte nebo k čemu mohou být výsledky užitečné?

Sabrina: Pracuji především na divoké kočce a ochraně tohoto velmi vzácného a vysoce chráněného druhu. Dokumentací kočky domácí jsme mohli poskytnout informace i o méně známé kočce divoké. Mnoho lidí si ani neuvědomuje, že divoká kočka není divoká kočka domácí, ale skutečné divoké zvíře, které se volně vyskytuje v některých lesních oblastech v Německu.
V současné době pracujeme na akčním plánu pro kočku divokou. Akční plán obsahuje také doporučení pro majitele koček, jak mohou pomoci chránit divoké kočky, například kastrací své kočky. Očkování by ale mohlo sloužit i k ochraně divokých koček.

Google: výsledky ukázaly, že kočky někdy žijí velmi nebezpečně. Doporučili byste ještě každému majiteli koček, aby pouštěl svou kočku ven?

Sabrina: Bohužel nemohu dát majitelům koček žádná doporučení, naše výsledky pro to nejsou dostatečně vypovídající. Přesto každému majiteli kočky radím nechat kočku vykastrovat. To omezuje přirozený rozsah pohybu kočky a v důsledku toho pravděpodobně projde méně ulic.