Divoká kočka v portrétu plemene

Divoké kočky obývají Evropu, Afriku a západní Asii. Existují tři poddruhy: kočka divoká evropská (Felis silvestris silvestris), kočka divoká neboli africká kočka divoká (Felis silvestris libyca) a kočka stepní neboli kočka divoká asijská (Felis silvestris ornata). Pak je tu potomstvo těchto koček, které všichni známe, naše domácí kočka (Felis silvestris catus). Přestože má předky ze všech zmíněných forem divoké kočky, pochází téměř výhradně z divoké kočky. Řeč je o kočce divoké evropské. I ten mezi námi žije, ale jen málokdo je kdy mohl pozorovat ve volné přírodě.

Na rozdíl od kočky domácí se lidem vyhýbá. Díky svým extrémně bystrým smyslům si všimne příchodu dvounožce mnohem dříve, než jsme vůbec tušili její blízkost. Pomocí fotopastí máte nyní jistý přehled o jejich populaci. Naše divoká kočka na první pohled vypadá jako mourovatá kočka domácí. Je ale mnohem masivnější a mohutněji stavěný. Rozdíly v životním stylu a povaze jsou ještě větší. Je to samotářka. Na svých lovech se toulá po obrovských oblastech. Kuder, v myslivecké řeči pro kocoura, urazí za jednu noc až 20 kilometrů. Evropská kočka divoká miluje otevřené lesní krajiny. Velmi nerada se však pohybuje na pasekách nebo plochách bez krytu. Proto je pro ni rozrůstání měst v naší krajině velmi obtížné.

Evropská kočka divoká má velmi odlišný způsob lovu než naše kočka domácí. Je to prowler nebo stalker. Naše kočka domácí je naopak lovec kůží. Strava kočky divoké je velmi specifická a málo flexibilní: loví pouze malé savce, jako jsou myši nebo mláďata králíků. Obvykle ji nezajímají mršiny, žáby, ptáci nebo hmyz. Díky tomu jsou náchylné k přírodním jevům, jako jsou extrémní povětrnostní podmínky, kdy jen stěží přejdou na jinou potravu. Nelze ji ochočit a za tisíce let, co se kočka domácí dostala do Evropy s člověkem, se s ní zkřížila jen velmi zřídka.

Popis

Naše divoká kočka na první pohled vypadá jako mourovatá kočka domácí. Je ale mnohem masivnější a mohutněji stavěný. Jejich ocas je tlustý, poměrně krátký a tupý. Má typické trojité zvlnění. Jejich srst je hustší a o něco delší než u kočky domácí. Jejich kožešinové znaky jsou na rozdíl od divoce zbarvených domácích koček poněkud vybledlé. Na zádech má souvislý černý hřbetní pruh. Má také tělovou barvu nosu. Naše domácí kočky mívají tmavší špičky nosu v mnoha různých barvách. Evropská kočka divoká váží 25 až 65 kilogramů a má celkovou délku až jeden metr včetně ocasu. Kocovina je silnější než kočky. Jediné vokalizace, které znají, jsou syčení a vrčení. Pouze štěňata divokých koček ukazují mňoukání našich koček domácích.

Charakter a podstata

Divoké kočky jsou osamělí pronásledovatelé, kteří se nepozorovaně připlíží ke své kořisti a chytí ji jedním skokem překvapivým útokem. Naše kočka domácí je naproti tomu – stejně jako její předek, kočka divoká – lovec kůží. Zůstává před myší dírou celé hodiny a pak udeří rychlostí blesku. Evropská kočka divoká udržuje pouze krátkodobé sociální kontakty v období páření. I to přispívá k tomu, že je považována za jediný kočičí druh na světě, který nelze ochočit. I exempláře, které jsou od narození chovány v péči člověka, se člověku vyhýbají a i v zajetí se k němu přibližují v nejlepším případě na vzdálenost dvou metrů, aby sebrali hodnotný kousek potravy. Nikdy na sebe nenechali dobrovolně sahat.

Přístup

Evropská kočka divoká je jako domácí mazlíček zcela nevhodná. Je to čisté divoké zvíře. Chován lidmi i v zajetí zůstává divoký. Pokud je z různých důvodů nutné chovat je ve výběhu, musí být velmi velký a především nabízet divoké kočce spoustu možností, jak se stáhnout a schovat se. Ve volné přírodě se nikdy nevrátí do úkrytu nalezeného člověkem. Vyhýbá se každému setkání s člověkem v širokém okolí.

Výchova

Evropská kočka divoká je vůči lidskému výcviku zcela odolná.

Výživa/krmivo

Evropská kočka divoká je potravní specialista. Jejich hlavní potravou jsou hraboši, myšice lesní, myši polní nebo mladí zajíci a králíci.

Délka života

Ve volné přírodě se kočka divoká evropská zřídka dožívá více než 4 let. První rok života přežije méně než polovina vrhu. Za optimálních podmínek se divoké kočky mohou v zajetí dožít až 12 let.

Kupte si divokou kočku

Divoká kočka žije pouze ve volné přírodě a nelze ji zakoupit.