Impulzní kontrola u psů

Impulzní kontrola je vzrušující téma, které pro nás lidi i psy hraje každý den velmi důležitou roli. V následujícím textu vám ukážeme nejdůležitější údaje a fakta o kontrole impulzů u psů. Dáme vám také tipy, jak se vypořádat s nedostatkem kontroly impulzů.

Impulzní kontrola u psů - co to vůbec je?

Rozložíme-li pojem „kontrola impulzů“, zjistíme, že se skládá ze slov „impuls“ a „kontrola“. „Impulz“ už známe ze školy. Ať už v hodinách fyziky nebo latiny, slovo a jeho význam se objevuje v mnoha kontextech. Používáme ho i v běžném životě. Protože rychle říkáme, že člověk nebo i pes reaguje impulzivně a tím myslíme často bezmyšlenkovitě a nedbale, aniž bychom přemýšleli o důsledcích. S impulsem spojujeme určitý vnitřní pohon.
Přidáme-li nyní slovo „kontrola“, spojme si to s významem dohledu, dohledu, nadvlády či dokonce ověřování. Impulzní kontrola u psů je tedy o: sledovat nebo ovládat.

Žádná kontrola impulzů u psů = nekontrolovaná akce

Víme, že živé bytosti řídí své činy s rovnováhou pudu a zábrany. To znamená, že pohony jsou proti zábranám. Není-li možné, aby živá bytost čelila pohonům příslušnými zábranami, není možné pohon ovládat a vzniká nekontrolované, impulzivní jednání.
O ovládání impulsů se často diskutuje, zejména při výcviku psů. Naši čtyřnozí přátelé jsou totiž pravidelně a ve velké míře vystaveni podnětům v našem běžném životě. Z různých důvodů chceme, aby se náš pes při každém podnětu choval co nejklidněji, uvolněně a nenápadně. Při výcviku psa se pes učí svému chování nebo jednání v určitých situacích se zdržet a počkat. Pomocí různých technik se an učí se mu alternativní chování, které by měl v příslušné situaci projevit.

Faktory ovlivňující poruchu kontroly impulzů

Aby bylo možné určit poruchu kontroly impulsů, je nutný přesný postup a anamnéza. Protože příčiny jsou různé a ne vždy jsou zřejmé nebo od sebe oddělené. Jedna věc je však jasná, poruchy řízení impulzů souvisí se změnami v centrálním nervovém systému. Takové změny mohou nejen existovat, ale mohou být také ovlivněny. Je proto nutné se na psa, jeho životní podmínky a jeho vývoj a zkušenosti podívat zblízka.

Impulzivní charakter

Pokud pes projevuje impulzivní chování, neznamená to hned, že je nemocný. Stejně jako u nás lidí, silné chování může být rozhodně charakterovým rysem. Koneckonců, každý pes přináší svou individualitu a osobnost. Někteří psi mohou být náchylnější a mnohem vnímavější než jiní psi nebo psí plemena.
Roli hraje i genetická dispozice a vlivy v děloze na její metabolismus. Zvláště poslední jmenovaný je důležitým aspektem ve vývoji psa. Metabolismus psa se vytváří v děloze. Pokud je psí matka ve velkém stresu, metabolismus se tomu přizpůsobí. Nenarozená štěňata jsou ovlivněna spojením se psí matkou a upravují se jim metabolismus. V důsledku toho i oni po narození projeví silnou tendenci ke stresovému chování.

Náchylnost

Pro vývoj psa je velmi důležitá i doba po narození. Na hormonální systém psa mohou mít vliv různé vlivy, zejména v prvních týdnech. Patří mezi ně především nemoci a infekce, dlouhodobý stres nebo dokonce traumatické zážitky. Čas u chovatele se zdravým vývojem a drobnou propagací štěňat je velmi určující pro celý život psa.

Plemeno

Důležitou roli v tom hraje i samotný chov. My lidé měníme psy stále více, abychom si je vybírali pro požadované chování nebo pro zvláštní vzhled. Genetika je však velmi rozsáhlý podnik a nezamýšlené důsledky nelze vždy předvídat. Změny jakéhokoli druhu mohou vést i ke zdravotním problémům.

Nemoci

Samozřejmě mohou existovat i organické příčiny impulzivního chování psů. Kromě neustálé bolesti mohou k prudkým reakcím psa vést i chronická onemocnění, jako je štítná žláza. Takové děje mají totiž také velmi silný vliv na metabolismus organismu. Navíc některé nemoci, jako je psinka, vzteklina nebo lymská borelióza, mohou vést ke změnám chování a tím vyvolat poruchy kontroly impulzů.

Vztah člověka a psa

V neposlední řadě hraje v tomto tématu rozhodující roli i majitel psa. Pokud má pes sklony k impulzivnímu chování, musí majitel psa při výchově a výcviku zohledňovat individuální potřeby svého psa. Jedině tak může minimalizovat riziko budoucího problémového chování.

Porucha kontroly impulzů – co teď?

Pokud byla u vašeho psa diagnostikována porucha ovládání impulzů, poradce pro chování psů vám může pomoci porozumět chování vašeho psa a souvislostem mezi ním, abyste se s problémem mohli lépe vypořádat v každodenním životě. Mnoho chování lze přesměrovat a snáze je zvládnout pomocí vhodného školení. K tomu, aby byl každodenní život uvolněnější a strukturovanější, často stačí menší změny. A struktura přináší stabilitu a tím více klidu do vašeho každodenního života.

Co dělat, když máte špatnou kontrolu impulsů?

Pokud u psů chybí kontrola impulzů, existuje pár způsobů a přístupů, jak se psem pracovat. I malé změny v každodenním životě mohou pomoci naučit psa většímu klidu a koncentraci.

Požadavky na školení

V závislosti na tom, jak silné je chování vašeho psa, může to vyžadovat hodně síly a někdy také ovlivnit mysl. Faktem ale je, že každý pes je individualita. Má své osobní vlastnosti, zkušenosti a genetické predispozice. Je proto důležité i v takto těžkých chvílích přijmout vlastního psa a vidět na něm to pozitivní. Díky psům je náš každodenní život pestrý a vzrušující. Pokud vás v tuto chvíli vaše nálada nebo postoj negativně ovlivňuje, zkuste si vzpomenout na pozitivní stránky vašeho psa. To vám může pomoci lépe realizovat společný trénink s vypětím všech sil.

Učení by vás mělo oba bavit. Vyberte si odměny za výcvik, které vašeho psa baví. Podmíněné slovo chvály vám navíc může pomoci ověřit vašeho psa přesně v konkrétní tréninkové situaci. K tomu můžete použít i klikr. Pokud je však váš pes přešťastný, vynechejte klikr a použijte místo něj klidnou podmíněnou pochvalu.

Pokud chcete, aby váš pes přestal s chováním, a hledáte způsob výcviku, zvažte osobnost svého psa. Měl by se naučit vydržet určitou míru stresu a snášet frustraci. Je však důležité nevytvářet příliš mnoho stresu. Pokud chybí kontrola impulzů, může přísný a nesprávný trest vyvolat u vašeho psa ještě větší stres.

Najděte si správnou práci

Nezbytnou součástí výcviku psů na nedostatek kontroly impulzů je jejich správné a smysluplné používání. Tito psi bývají velmi aktivní a mohou být ještě více tlačeni nevhodně zvolenými pracovními příležitostmi. To se může stát rychle, protože neklidné chování je často zaměňováno s nudou nebo nedostatečně napadáno.

Pro každého psa je důležitá kognitivní a fyzická zátěž. Psi se špatnou kontrolou impulsů však potřebují zdravou rovnováhu mezi kognitivní aktivitou a klidnou a pomalou fyzickou aktivitou. Rychlé hry jako házení míčkem, frisbee nebo jiné aktivity určené pro rychlost nepomáhají psovi k větší relaxaci a klidu. Naopak pes bude reagovat ještě rychleji.

Je tedy lepší volit klidné aktivity, které vašeho psa psychicky i fyzicky napadají. Práce se stopováním nebo hry se skrytými předměty umožňují vašemu psovi pracovat nosem a to na něj klade velké úsilí – ideální duševní aktivita. Fyzicky byste také měli svého psa cvičit klidněji. Ustálené pohyby, jako je běhání nebo turistika, mohou přinést uklidnění a pomoci vašemu napjatému psovi uklidnit se. Do svého každodenního života můžete zařadit i cviky na obratnost nebo ty, které trénují rovnováhu. Váš pes by však měl vždy pracovat klidně a soustředěně.

Sílu je třeba hledat v klidu

Naučit se být v klidu je zvláště důležité pro psy se špatnou kontrolou impulzů. Mnoho každodenních situací je již pro tyto psy stresujících a uvádějí je do vysokého stavu vzrušení. Je proto důležité vyhýbat se stresu a nabídnout jim rutinu a strukturu v každodenním životě, která jim dává jistotu.
Pokud se váš pes dokáže naučit relaxovat, dají se lépe zvládat i stresové situace. Kromě toho, že se naučíte relaxovat, je však také důležité jednat se svým psem v klidu. Vaše vlastní nálada se snadno přenese na vašeho psa a samozřejmě naopak. Pokud jste v sobě uvolnění a klidní, váš pes se na vás může mnohem lépe orientovat.
Zavedení signálu odpočinku se ukázalo být užitečné pro lepší a rychlejší řešení zajímavých situací.

Váš pes si nemusí lehnout uvolněně, když uvidíte stejného zvířete, ale pokud budete pilně trénovat, dokáže se v takové situaci mnohem rychleji uklidnit. Váš pes si spojí signál odpočinku s uvolněným stavem. Můžete to také zkombinovat s dekou a poslat svého psa na deku, aby si odpočinul a nechal ho tam se usadit.
Relaxační trénink byste měli začít a upevnit doma. Pokud to tam váš pes spolehlivě předvede, následuje další krok. Změníš místo. Nyní lze nainstalovat drobné rušivé prvky.

Vedení vodítka usnadňuje manipulaci

Kromě naučení odpočinkového signálu mohou trénink a tím i váš každodenní život usnadnit další signály.

Být na vodítku je nezbytnou součástí výcviku psa. Každý by přece raději venčil pohodového psa na volném vodítku. Patří sem i míjení jiných psů. Psi, kteří mají problémy s ovládáním impulzů, mají často problém projít kolem ostatních psů na volném vodítku. Zde byste měli zvážit dvě různé situace, na jedné straně skutečnou tréninkovou situaci a na druhé straně každodenní situaci, kdy musíte „jen“ zvládnout tento okamžik a žádný trénink neprobíhá.

Pro výcvik s ostatními psy potřebujete podporu figuranta se psem, který čeká na dálku se svým čtyřnohým kamarádem. Součástí výcviku je tedy nastavená situace, ve které můžete ovlivňovat průběh, například vzdálenost k druhému psovi, kterou můžete podle potřeby zvětšovat nebo zmenšovat.

Dobře si předem promyslete, co chcete, aby váš pes dělal. Například kromě snadné chůze na vodítku s vámi může také pravidelně navazovat oční kontakt. Začněte cvičit ve vzdálenosti, kdy váš pes může ještě chodit uvolněně na vodítku a již vidí druhého psa. Pokud váš pes na tuto vzdálenost zareaguje a vrhne se na vodítku, musíte vzdálenost zvětšit.

Na druhou stranu, pokud zůstane v klidu, když ho uvidíte, můžete ho pochválit. Pokud chcete oční kontakt a nemáte na to natrénovaný signál, oslovte svého psa jménem. Pokud se pak na vás podívá, znovu ho za to pochvalte. Napětí z této situace můžete také odstranit řečí těla a vyzvete svého psa, aby se z této situace dostal s vámi. Pokud s vámi zvládá chodit snadno, pochvalte ho. Dalším krokem je přiblížit se k druhému psovi trochu blíž, samozřejmě vždy na volném vodítku.

Věnujte těmto tréninkovým krokům dostatek času a vždy velmi mírně snižte vzdálenost od druhého psa. Vy i váš pes byste měli ze situace vždy odcházet s pozitivním pocitem.