Erik Kessels: Tajný černý pes
Zažloutlé a dávno zapomenuté rodinné fotografie úplně cizích lidí – to, co ostatní lidé považují za bezcenné, je největší vášní Erika Kessela. Nizozemský inzerent, umělec a publicista prohlíží bleší trhy a trhy se starožitnostmi po celém světě a hledá fotografie z dob dávno minulých. V posledních letech tak zachránil před zapomněním kolem 150000 alb. Co ho na starých fotografiích přitahuje? Nedokonalost obrazů, technické závady a především příběhy lidských hrdinů - a samozřejmě i těch zvířat.
Pane Kesselsi, máte neobvyklého koníčka!
Oh, to si opravdu nemyslím. Fotky mě vždy zajímaly. Ale ne umění je střílet sami. Vnímám se spíše jako sběratel a kurátor, který se zabývá obrazy a fotografiemi.
Promluvme si o jednom z vašich nejneobvyklejších objevů, o černém psovi.
Asi před deseti lety jsem se jednoho rána procházel po bleším trhu v New Yorku a viděl jsem fotoalbum, které mě okamžitě zaujalo. Bohužel po něm šel i další muž a dohadoval se s prodejcem o ceně. Stál jsem za ním a díval se mu přes rameno na album. Dodnes si přesně pamatuji, jak jsem si myslel: tyhle fotky bezpodmínečně musím mít. Naštěstí těch deset dolarů za staré album bylo pro zájemce moc – a hned jsem po tom skočil.
Co můžete na fotkách vidět?
Na zhruba 80 procentech snímků – bez ohledu na to, zda jsou pořízeny na zahradě, na pohovce nebo před bílou stěnou – je vidět něco černého. Člověk se diví: optický klam, duch nebo zvíře? Na první pohled jsem to nemohl poznat – a to mě přimělo zvědavost. Ale když jsem si obrázky prohlédl blíže, byl jsem si rychle jistý: tajemný obrys je černý pes, tuším špic.
A co přesně vás na těchto zlověstných fotografiích tak fascinuje?
Považuji za pozoruhodné, s jakou vášní, trpělivostí a vytrvalostí se pejskaři – soudě podle stavby domů americký pár – snažili dvanáct let ztvárnit svého milovaného mazlíčka. Bez úspěchu! Když postavíte ty obrázky vedle sebe, jako jsem to tehdy udělal já, celá situace má v sobě něco téměř tajemného. A vždycky je to vtipné: třeba fotka, na které muž hladí obrovskou černou skvrnu. Nebo takový, na kterém paní domu pózuje vedle něčeho nedefinovatelného. A nezapomeňme na fotografii, která ukazuje její zapojení do živého rozhovoru s něčím, co vypadá jako tmavý trojúhelník.
Poněkud překvapivé je také to, že se pár po tolika letech nepoučil ze svých fotografických chyb, že?
Trochu, to je pravda. Ale právě za to jsem rád. Koneckonců, kdokoli může pořídit dokonalé snímky, jaké v dnešní době vídáte hojně na Instagramu a Facebooku. Mnohem napínavější jsou autentické snímky, jako jsou tyto. Fotografie, které vyprávějí příběh.
A jaký příběh vyprávějí o černém psovi?
Jeden ze dvou absolutních milovníků zvířat. Možná, že děti manželů již odešly z domova, nebo byly bezdětné. Ale jedna věc je jistá: pes byl velmi milován a hrál absolutní vedoucí roli v životech těch dvou. A v jednu chvíli se jim také podařilo vyfotit svého miláčka. Legrační je, že tento incident byl také výsledkem chyby. Protože na obrázku, který ukazuje psa na zahradě před domem, je konečně vidět tvář zvířete. Ale jen proto, že fotka byla úplně přeexponovaná.
Více obrázků černého psa je v knize Erika Kessela "V téměř každém obrázku #9", kterou lze objednat přímo u umělce: http://www.kesselskramerpublishing.com/")
