Smyslová výkonnost psů
Smyslové schopnosti psů jsou úžasné. Zejména jeho schopnost čichat tolik různých pachů. Ať už jde o psa čichajícího drogy nebo jako mantrailer, psí nos je ceněn a používán v mnoha oblastech našeho každodenního života. Je však třeba brát ohled i na ostatní smysly psa, chcete-li svému psovi ještě více a lépe porozumět a prožít ho.
Přehled smyslových funkcí psů
Psi obohacují náš život a dělají ho velmi výjimečným. Žijeme s nimi blízko, ale prostředí vnímáme velmi odlišně. Důvod spočívá v jejich smyslech. Stejně jako lidé mají pět smyslů – ale jsou vyvinuty jinak.
Vidět
Psi jsou schopni rozpoznat i ty nejmenší rozdíly v jasu. Čím tmavší prostředí, tím lépe psi dokážou odlišit odlišnosti. Může za to mimo jiné tapetum lucidum a to, že psi dokážou velmi daleko zvětšit své zorničky.
Psi vidí pouze určité odstíny barev. Protože jim chybí určitý typ kužele ve struktuře oka, nejsou schopni vidět odstín zelené. Na druhé straně zvláště dobře vidí fialové, modré, žluté a bílé tóny a rozlišují je od sebe. Barvy jako červená, žlutá, oranžová nebo zelená naproti tomu psi opravdu nerozeznají. Pokud například hodíte žlutou hračku na zelené pole, váš pes ji neuvidí, ale bude ji moci najít pomocí ostatních smyslů.
Pokud jde o rozpoznávání pohybových podnětů, psa ale nikdo neoblafne. Pes vnímá i ty nejmenší pohyby, které my lidé někdy pořádně nepoznáme . Psi zase nedokážou rozpoznat nehybné předměty.
Zrak psa se může zhoršovat s věkem nebo v důsledku nemoci.
Poslouchat
Psi slyší mnohem lépe než lidé. Tvar uší (floppy/stick uši) je irelevantní. Vnímají zvukové vlny ve vzduchu. Ty vznikají vždy, když se částice pohybují ve vzduchu. Pokud se zvukové vlny dostanou do ucha psa, bubínek se rozvibruje a vlastní proces slyšení nabere svůj průběh.
Psi jsou schopni slyšet ve frekvenčním rozsahu od 20 Hz do 50 khz. To také vysvětluje, proč mohou slyšet myši pod zemí nebo doslova kašlat blechy. Příroda a její zvířecí svět představují pro vašeho psa mimořádný hluk na pozadí. Náš každodenní život je však posetý nejrůznějšími zvuky, které jsou pro nás nenápadné, ne-li vůbec slyšitelné. Naši čtyřnozí přátelé si jich ale všímají. Zde je třeba zmínit například úsporné žárovky nebo často používané elektrické zubní kartáčky. Pro psy je úžasný výkon blokovat takové údajně rušivé zvuky a odfiltrovat specifické zvuky z celé této směsi zvukových vln.
Příliš mnoho ušního mazu, roztoči, ušní infekce nebo špatný směr větru mohou vést ke ztrátě kvality sluchu. Aby se nezapomnělo: ve stáří klesá schopnost slyšet.
Čich
Schopnost psa čichat je nesporně mnohem lepší než lidská. Pro lepší představu: Psi mají kolem 220 milionů čichových buněk. Na druhou stranu nás lidí je jen něco mezi 5 a 10 miliony.
Psi jsou také schopni přepínat tam a zpět mezi normálním dýcháním a čicháním. To znamená, že když pes dýchá, může nasměrovat proudění vzduchu přes nosohltan směrem k plicím. Při čichání, tedy vdechování vůně, je dechový rytmus jiný. Čtyřnohý přítel se dokáže během jedné minuty nadechnout vzduchu až 300krát a nasměrovat jej na čichovou sliznici. To vždy vyžaduje dostatečnou vlhkost, aby se částice pachu mohly vázat a tím analyzovat.
Chuť
U psů jsou chuťové receptory umístěny ve sliznici jazyka. Sídlí v malých shlucích zvaných chuťové pohárky. Vnímání chuti je o to citlivější, čím více je těchto chuťových pohárků přítomno. Psi mají mnohem méně chuťových pohárků než lidé. Pro lepší srovnání: Psi mají kolem 1700 až 2000 chuťových pohárků, zatímco my lidé kolem 9000.
Psi mají čtyři druhy chuťových pohárků. Mohou chutnat sladkou, sladko-ovocnou, kyselou, hořkou a slaně-kořeněnou (také nazývanou „umami“) a odlišit je od sebe. To je způsobeno přítomností různých chuťových senzorických buněk, které reagují na různé typy podnětů. Chuť slaných věcí je u psů velmi slabá.
Dotknout se a dotknout se
Pes má po celém těle smyslové buňky, které reagují na jakýkoli dotykový podnět. Jsou to receptory pro dotyk, bolest a teplo-chlad. Pes má takové receptory i uvnitř těla, tedy vnitřních orgánů a také v kloubech. Velmi citlivá je nejen kůže psa, ale i ochranná srst. Každý jednotlivý vlas má u kořene nervová vlákna, což umožňuje hmatovou citlivost.
Psi mají to, co je známé jako sinusová srst. Ve srovnání s ostatními chloupky na těle jsou delší a sedí hlouběji. Nacházejí se především na obličeji čtyřnohého kamaráda, kolem nosu a úst, dále nad očima a na čele.
Roztroušené sinusové chlupy lze nalézt i rozmístěné na těle psa. Říká se jim tzv. vodící vlásky. U kořínků mají také nervová vlákna, ale ta jsou mnohem hustší než zbytek vlasů. Díky sinusové srsti mohou psi vnímat a rozeznávat dotek, ale stejně dobře i proudění vzduchu.
Psi jsou také schopni vnímat a reagovat na elektromagnetická pole svou srstí a sinusovou srstí. Pomocí různých typů receptorů můžete snímat statické magnetické pole Země.
Smysly našich psů jsou velmi fascinující. Často nás překvapují věcmi, které vnímají a na které reagují. Trénink vlastní citlivosti zde může otevřít zcela nový pohled na vašeho vlastního psa.
Rozvoj smyslových schopností psů ve štěněcím věku
Při narození nejsou vyvinuty všechny smysly psa, ale již v děloze dokáže vnímat nejrůznější podněty. Některé smyslové orgány se vyvíjejí rychleji než jiné. Během této doby se například mění oční víčka, aby byla schopna chránit zejména oční bulvu. Zpočátku jsou oční víčka jen volně u sebe. Dokonce rostou spolu, jak těhotenství postupuje. Asi dva týdny po narození se oči po kouscích otevírají a teprve po několika týdnech dosáhnou své plné funkčnosti.
Vývoj sluchu také začíná mnohem později. Ihned po porodu jsou zvukovody stále uzavřené. Konečně se během třetího týdne začnou pomalu otevírat. Je s podivem, že štěňata dokážou vnímat otisky sluchu ještě bezprostředně po narození. Pokud se v bezprostřední blízkosti ozývají hlasité zvuky, hlava psa mírně vibruje. Ty se pak přenášejí do sluchového orgánu. Štěně tak může získat dojem z tohoto zvuku. Sluch je plně vyvinutý po několika týdnech.
Pocit bolesti, smysl pro rovnováhu a vnímání teploty se rozvíjí již v děloze. Sice tam ještě nejsou plně funkční, ale různé receptory už fungují.
Smyslové orgány
Psí ucho
Psí ucho lze rozdělit na tři části, první je vnější ucho. Patří sem boltec, zvukovod a nakonec ušní bubínek. Zvukovod je pokryt sliznicí a po svislém kusu přechází do vodorovného úseku. Na konci této vodorovné části je ušní bubínek, blána, jejíž velikost se může lišit v závislosti na velikosti psa. Vertikální část zvukovodu je částečně pokryta srstí.
Druhou částí ucha je střední ucho. Je to dutina naplněná vzduchem. Zde se nacházejí sluchové kůstky. Tato dutina je spojena s hltanem pomocí trubice. Při každém polknutí se tento vzdušný prostor vyvětrá.
Třetí částí je vnitřní ucho. Mezi dutinou a vnitřním uchem je spojení s jeho smyslovými buňkami dvěma otvory. Tato oblast je také známá jako labyrint. Tam leží orgán sluchu, který se nazývá Cortiho orgán. Kromě toho se tam nachází i orgán rovnováhy.
Psí nos
Čich není jen čich pro psa. Má dva způsoby vnímání pachů. Na jednu stranu samozřejmě přes nos. Dýchá vzduch s částicemi pachu. Velmi dobře fungující systém jemných cévek, které prokrvují sliznici, a žlázek zajišťujících tekutinu tvoří základ pro snadné vstřebávání molekul vůně ze vzduchu. Psi jsou navíc schopni střídat dýchání a vědomé očichávání.
Na druhou stranu čtyřnozí přátelé mohou vnímat pachy prostřednictvím svého ústního čichového orgánu, vomeronazálního orgánu. Tento orgán pojmenovaný po svém objeviteli se také nazývá Jacobsonovy varhany. Sedí na patře. Čichové informace získává jednak z úst a jednak z nosu. Rozhodující jsou však pouze těžké částečky vůně, které vycházejí z dutiny ústní. Částice pocházejí z feromonů, které jsou vylučovány různými tělesnými tekutinami. Možná jste u psího samce viděli známé chvění čelistí a současné mlaskání a možná i pěnění. V tomto případě samec ucítil pach feny.
Psí oko
Dopadající světlo prochází rohovkou do přední komory oka. Clona tam umístěná má za úkol regulovat přesné množství světla. Ve středu duhovky je zornice, kruhový otvor. To umožňuje světelným paprskům jít dále. Reflex řídí rozsah, ve kterém se zornice rozšiřuje nebo zmenšuje. Pokud je například šero, je zornice nastavena co nejširší, aby zachytila co nejvíce paprsků světla. Naproti tomu zornice je užší, takže buňky fotoreceptorů mohou být chráněny v jasném světle.
V dalším průběhu se světlo dostává až k čočce, kde se světelné paprsky shlukují. Pomocí sklivce se světelné paprsky promítají na sítnici. V závislosti na stupni zakřivení čočky může být obraz ostrý nebo méně ostrý.
Různá plemena mají zvláštní rysy, zejména pokud jde o vidění, zvláště pokud jde o zorné pole. U psů s dlouhou tlamou je zorné pole 270 stupňů. Na druhou stranu u psů s kulatým a plochým obličejem je to jen 220 stupňů. Pro srovnání: u nás lidí je to jen 180 stupňů.
Zůstatek
Za rovnováhu zodpovídá rovnovážný orgán. Je ve vnitřním uchu a je velmi citlivý. Skládá se ze tří trubek. Ty jsou zakřivené v kruhu a naplněné kapalinou. Trubky jsou uspořádány přibližně v pravém úhlu k sobě. Tato skutečnost umožňuje realizovat jakýkoli rotační pohyb.
