Lovečtí psi

Na rozdíl od loveckých psů z čistě výstavních nebo rodinných plemen jsou lovečtí psi z výkonnostních linií
Na rozdíl od loveckých psů z čistě výstavních nebo rodinných plemen jsou lovečtí psi z výkonnostních linií velmi brzy připraveni pro pozdější použití v myslivosti.

Nikdy bych se neodvážil
lovit bez dobrého psa. Pokud
chybí, ať je kdekoli,
stává se z lovu podvod.
(autor neznámý)

Dobrý lovecký pes je u většiny myslivců velmi oblíbený a má velkou úctu. Schopnosti takového psa jsou při lovu nenahraditelné. Ne nadarmo je v mysliveckých zákonech jednotlivých spolkových zemí stanoveno používání užitečných loveckých psů při lovu. Ale co dělá dobrého loveckého psa? Co je třeba vzít v úvahu při nákupu, udržování a školení?

Ten pravý pes pro myslivce

Využití psa jako pomocníka při lovu je jistě jednou z nejstarších oblastí činnosti psů
Využití psa jako pomocníka při lovu je jistě jednou z nejstarších oblastí činnosti psů.

Využití psa jako pomocníka při lovu je jistě jednou z nejstarších oblastí činnosti psů. Chovatelským výběrem proto během staletí vzniklo nespočet plemen loveckých psů, která mohou v rámci lovu vykonávat různé činnosti. Existují specialisté na vyhledávání poraněné zvěře: pachoví honiči, mistři ve stopování zvěře: španělé nebo odborníci na lov v budovách: jezevčíci atd. Podle možností, které honitba nabízí, a preferencí myslivce se vybírá správný pes. Často se však stává, že při lovu vyvstávají různé úkoly. Pes má zvěř upozorňovat, lokalizovat, hledat a po výstřelu ji i aportovat. Jen velmi málo myslivců dnes dokáže chovat více než jednoho nebo dva psy. Proto jsou v rukou myslivců nejoblíbenější plemena, která jsou velmi všestranná. V popředí jsou ohaři jako výmarský ohař, německý krátkosrstý ohař nebo německý drátosrstý ohař. Jezevčík je ale také vítán a lze jej využít daleko univerzálněji, než by se na první pohled zdálo. Jsou tedy ideální pro sledování a také umístění větší zvěře jako jsou prasata. Nebrání se ani aportování, i když retrívři jsou v tom samozřejmě profíci, a proto se také často nacházejí v rukou lovců.

Požadavky na držení těla

Honiči jsou obecně náročnější. Vzhledem k tomu, že byli vyšlechtěni pro speciální úkoly, mají větší potřebu práce a cvičení než čistě společenští psi, jako je havanský pes. Málokdy se však myslivcům stává, že tuto práci vykonávají na plný úvazek a každý den jsou hodiny venku v revíru. Při lovu je třeba dodržovat i období zavření. Objektivně vzato je lovecký pes v dnešní době využíván poměrně málo. Měl by ale plnit i úkol hodného a přizpůsobivého rodinného psa. Sluší se tedy říci, že moderní lovecký pes má několik zaměstnání: společníka na lovu a společenského partnera pro celou rodinu. Tyto požadavky není snadné splnit. Už jen kvůli svému plemeni jsou lovečtí psi často citlivější na vnější podněty, snadno vznětliví a potřebují se naučit klidu. V běžné domácnosti by se mělo dbát na to, aby měl pes dostatek příležitostí k stažení a aby mu byly i chutné. Výcvik psí přepravky je velmi užitečný. Všichni členové rodiny by také měli být vycvičeni a dohodnuti na pravidlech a zacházení se psem. Jasné struktury poskytují bezpečnost.
Podpora odpočinku je na jedné straně v rozporu s potřebou práce těchto psů na straně druhé. Psi jsou obecně velmi obratní a chtějí a měli by být využíváni naplno. A to pravidelně, tedy i mimo loveckou sezónu. V závislosti na psovi to myslivci dělají vhodnými alternativními aktivitami. Nastavují se stopy či vláčení, cvičí se hledání a přinášení náhradní kořisti, tzv. dummy, nebo velká potřeba běhání některých plemen je uspokojena rozsáhlými cyklovýlety. Pokud je obsazenost správná, obvykle máte uvnitř tichého a uvolněného spolubydlícího.

Výcvik

Na rozdíl od loveckých psů z čistě výstavních nebo rodinných plemen jsou lovečtí psi z výkonnostních linií velmi brzy připraveni pro pozdější použití v myslivosti. Myslivec si většinou vybírá psa od chovatele, který je sám myslivcem a své psy k lovu vede. Rodičovská zvířata musí minimálně prokázat, že mají potřebné schopnosti k lovu, tj. musí mít složenou chovatelskou zkoušku. To má zajistit, aby i potomci měli potřebné vlohy k lovu. Ale samozřejmě genetika sama o sobě nedělá spolehlivého loveckého psa. Štěňátkům se proto u chovatele „otiskne“ jejich budoucí pole působnosti. Dozvíte se o specifických pachech lovené zvěře, vyrazíte na krátké výlety do revíru, zaslechnete výstřel a podobně. Velmi ambiciózní chovatelé pracují i na štěňatech, v závislosti na datu a čase dodání na stimulační tyč a podmínku zpětné píšťalky. Takový odchov není jen příležitostný, pokud ho chcete dělat dobře. Nový majitel pak pokračuje ve výcviku a vycvičí svého psa tak, aby složil potřebné zkoušky a také splnil plánované lovecké úkoly.

Výcvik loveckých psů je mimochodem považován za loveckou praxi a mohou jej tedy provozovat pouze držitelé loveckého lístku. Vycvičit svého psa k lovu, abyste jej mohli plně využít, aniž byste sami byli lovcem, není snadné. Je velmi snadné se dostat do rozporu s platnými zákony a předpisy.

Zkoušky a lovecké využití

Džungle zkoušek loveckých psů je pro outsidery opravdu jen stěží průhledná: asociační zkouška dorostu, podzimní chovatelská zkouška, potní zkouška, věrnost k přivedení, poslušnost, zkouška zdatnosti... Při různých zkouškách se prověřují vrozené vlastnosti psa. jednak jsou dotazovány různé subjekty v závislosti na plemeni a plánovaném využití. Lovečtí psi musí mimo jiné prokázat, že jsou neprůstřelní a poslušní a že dokážou zastávat určité úkoly podle svého plemene: aportování, hledání, ukazování a mnoho dalšího. Výcvik spolehlivého loveckého psa tedy zabere hodně času. Pokud však při lovu skončíte se spolehlivým a schopným parťákem, je to skvělá odměna za všechno vaše úsilí.