Portrét evropské želvy rybniční
Emys orbicularis, evropská želva rybniční, je jediným přirozeně se vyskytujícím druhem želvy v Německu a hrozí jí v této zemi vyhynutí. Německá společnost pro herpetologii (zkráceně DGHT) ocenila tento druh plaza cenou „Plaz roku 2015“ za jeho zvláštní ochranu. Tak píše Dr. Axel Kwet na domovské stránce DGHT:
Želva rybniční se ideálně hodí jako vlajková loď místní ochrany přírody a má upozorňovat na ohrožení našich středoevropských plazů a obojživelníků a jejich biotopů reprezentativním způsobem pro řadu dalších druhů.
Emys orbicularis - přísně chráněný druh
Podle federálního nařízení o ochraně druhů (BArtSchV) je tento druh přísně chráněn a je také uveden v přílohách II a IV směrnice o stanovištích (Směrnice 90.53/EHS z 21. května 1992) a v příloze II Bernské úmluvy (1979) o ochraně evropských volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a jejich přírodních stanovišť.
Z uvedených důvodů jsou zvířata evidována úřady a k jejich chovu potřebujete zvláštní povolení, o které můžete požádat příslušný obecní úřad. Obchodování se zvířaty bez příslušných dokladů je nezákonné. Při nákupu musíte zajistit získání zmíněných povinných povolení.
Ve většině případů musíte zvířata zakoupit od speciálních chovatelů. Zverimexy obvykle omezují svůj sortiment na barevné želvy ze Severní Ameriky, které jsou pro obchodníka snadno dostupné a pro zákazníka odpovídajícím způsobem levné. Místní veterinární orgány vám mohou pomoci s průzkumem vhodných zdrojů dodávek.
Adaptace želvy rybniční na klima
Želva rybniční je evolučně přizpůsobena mírným klimatickým podmínkám, takže tento druh můžete chovat ideálně ve volném výběhu - zejména poddruh Emys orbicularis orbicularis. Kromě chovu a péče o ně v jezírku je zde možnost chovat zvířata v akvateráriu. Příslušná odborná literatura doporučuje uchovávat a péče o nedospělá zvířata (do tří let) v akvateráriu. Jinak je preferováno ustájení ve volném výběhu - s výjimkou nemocí, pro aklimatizaci apod., i když je možné chovat i dospělá zvířata ve teráriu, což mimo jiné nabízí výhodu lidské péče a kontroly. Důvodem pro jejich držení venku by byl přirozený chod dne a roku a také rozdílná intenzita slunečního záření, které je příznivé pro zdraví a kondici želv. Rybniční soustavy navíc představují přirozené prostředí s vhodnou vegetací a přirozenějším terénem. Chování zvířat lze skutečněji pozorovat v téměř přirozeném prostředí: autentičnost pozorování se zvyšuje.
Minimální požadavky na bydlení
Při chovu a péči o Emys orbicularis musíte zajistit dodržování předepsaných minimálních standardů:
- Podle "Odborného posudku o minimálních požadavcích na chov plazů" ze dne 10.1.1997 jsou chovatelé povinni zajistit, aby při umístění páru želv Emys orbicularis (nebo dvou želv) v akvateráriu byla jejich vodní plocha nejméně pět krát větší je stejně dlouhý jako délka krunýře největšího živočicha a jehož šířka je alespoň polovina délky akvaterária. Výška hladiny vody by měla být dvojnásobkem šířky nádrže.
- K těmto měřením přidejte 10% pro každou další želvu umístěnou ve stejném akvateráriu a 20% od pátého zvířete dále.
- Dále musí být poskytnuta povinná pozemková část.
- Při nákupu akvaterária je třeba zohlednit vzrůst velikosti zvířat, protože se odpovídajícím způsobem mění minimální požadavky.
- Sálavé teplo by se podle zprávy mělo pohybovat kolem 30°C.
Rogner (2009) doporučuje teplotu cca. 35°C-40°C ve světelném kuželu sálavého ohřívače pro zajištění úplného vysušení pokožky plazů a tím zabití patogenních mikroorganismů.
Podle zprávy je dalším důležitým minimálním vybavením:
- vhodný půdní substrát v dostatečné výšce,
- úkryty,
- možné možnosti lezení (skaly, větve, větvičky) vhodné velikosti a rozměru,
- případně výsadba pro vytvoření vhodného mikroklimatu, jako úkryty apod.,
- při chovu pohlavně dospělých snášek zvláštní příležitosti ke snášce.
Chov v akvateráriu
Akva-terária se velmi dobře hodí pro chov menších jedinců, např. B. juvenilních zvířat, a nabízejí vám možnost větší kontroly nad životními podmínkami a vývojem zvířat. Investice do potřebného náčiní jsou obvykle nižší než u chovu ve volném výběhu.
Minimální velikost akvaterária vyplývá z předepsaných minimálních požadavků (viz výše). Jako vždy se jedná o absolutní minimální požadavky. Větší akvaterária jsou vždy vhodnější.
Poloha terária by měla být volena tak, aby nemohlo docházet k překážkám a poškození v otočném dosahu dveří a oken a při výběru místnosti je třeba dbát na neustálé rušení a hluk, aby nedošlo ke stresu zvířata. Přilehlé stěny by měly být suché, aby se zabránilo růstu plísní.
I z hygienických důvodů má smysl zpřístupnit velký pozemek, protože voda má příznivé prostředí pro bakterie, plísně a další mikroorganismy, které mohou želvovicím způsobit onemocnění.
Pro osušení a zahřátí želvy je nezbytné použití vhodných výbojek, včetně halogenidových výbojek ve spojení se zářivkami. Aby se zabránilo blikání světla zářivky, jsou před konvenčními předřadníky vhodnější elektronické předřadníky (EVG). Při výběru osvětlení je nutné dbát na to, aby bylo použito vhodné UV spektrum, i když jsou příslušná světla poměrně drahá, ale pro metabolismus a zdraví želvy nepostradatelná. Osvětlení by mělo odrážet skutečný geografický průběh dne a roku, aby bylo zajištěno co nejpřirozenější ubytování. K tomu lze použít časovače. Umožňují zapínat a vypínat lampy v průběhu dne.
Nedílnou součástí péče je pravidelná kontrola kvality vody a její výměna dle potřeby. Tato změna může proběhnout přes vypouštěcí ventily nebo přes "metodu sací hadice". Filtrační systémy lze používat, pokud nevedou k nežádoucím proudům, které víří želvy a vodní části kolem a vedou ke zvýšené spotřebě energie zvířaty. K filtru je také možné připevnit vratnou hadici nad vodní hladinu. Stříkání podporuje přísun kyslíku a má tak pozitivní vliv na kvalitu vody.
Bachchter (2005) doporučuje vyhnout se mechanické filtraci u bazénů, které jsou umístěny přímo u okna. Využití květů mušlí a vodních hyacintů jako biologické filtrace má smysl: kal se čas od času odsaje a nádrž se pak naplní čerstvou vodou.
Do vodní části lze upevnit větve (např. těžká bezová větev Sambucus nigra) a podobně. Želvy mohou na ni vylézt a najít vhodná místa na opalování. Krytí a ochranu zajišťují plovoucí vodní rostliny v jiné části bazénu.
Pravidelné krmení a kontrola příjmu potravy jsou nezbytnou součástí ustájení a péče. Při krmení mláďat musíte zajistit dostatečný příjem bílkovin. Musíte také zajistit vysoký příjem vápníku. V jezírku se z velké části obejdete bez přikrmování, protože tam bývá mnoho plžů, červů, hmyzu, larev atd. A protože to evropská želva jezírková ráda žere a žere i mršinu a potěr, má dostatek bílkovin, sacharidů, tuků, vitamínů a minerálů.
Pro přikrmování jsou vhodní červi, ale i larvy hmyzu a kousky hovězího masa, obohacené o vitamínové a minerální přípravky. Syrovou drůbež byste neměli krmit kvůli riziku salmonely. Ryby byste měli krmit jen výjimečně, protože obsahují enzym thiaminázu, který brání vstřebávání vitaminu B. Krmení komerčně dostupnými potravinovými tyčinkami je obzvláště snadné. Měli byste ale zajistit pestrou stravu a dávat pozor, abyste zvířata nepřekrmovali!
Pro pohlavně dospělé samice musí být vytvořeny snáškové nádoby (Bechtiger, 2005), které musí být naplněny směsí písku a rašeliny. Hloubka substrátu by měla být asi 20 cm. Směs musí být udržována trvale vlhká, aby se při hloubení nehroutila jáma na vejce. Nad každým místem pokládky se instaluje tepelný zářič (výbojka HQI). Druhově vhodné přezimování představuje pro laika velkou výzvu. Jsou zde různé možnosti. Na jedné straně mohou zvířata hibernovat v lednici při teplotách mírně nad bodem mrazu, na druhé straně mohou želvy hibernovat v chladné (4°-6°C), zatemněné místnosti.
držení těla v rybníkuVhodné místo pro venkovní systém Emys musí nabízet co nejvíce slunce, takže jižní strana dává velký smysl. Ještě lepší je umožnit sluneční záření z východní strany v časných ranních hodinách. V blízkosti jezírka by se neměly nacházet listnaté stromy a modříny, protože padající listí nebo padající jehličí mají negativní vliv na kvalitu vody.
Pro obvod zařízení se doporučuje únikový a neprůhledný plot nebo podobný. Nejlépe se sem hodí dřevěné konstrukce připomínající obrácené L, protože zvířata nemohou přelézt vodorovné desky. Osvědčily se ale i ploty z hladkého kamene, betonu nebo plastových prvků.
Na okraji zařízení byste se měli zdržet popínavých rostlin a větších keřů. Emys jsou opravdoví horolezci a využívají mnoho příležitostí k prozkoumání okolí.
Oplocení by mělo být zapuštěno několik centimetrů do země, aby se zabránilo poddolování. Nabídka ochrany před predátory ze vzduchu (např. různé dravce), zejména pro menší zvířata, síť nebo mřížku nad systémem.
Dno jezírka může být zasypáno hlínou, vybetonováno a nasypáno štěrkem nebo ve formě vložkového jezírka nebo pomocí předem vyrobených plastových jezírek nebo plastových rohoží vyztužených skelnými vlákny. Langer (2003) popisuje použití GRP rohoží zmíněných výše.
Výsadbu vodní plochy lze volit poměrně volně. Orobinec by se však neměl používat v liniových jezírkách, protože kořeny mohou vložku prorazit.
Mähn (2003) doporučuje pro vodní plochu systému Emys následující druhy rostlin:
- Zoborožec (Ceratophyllum demersum)
- Pryskyřník vodní (Ranunculus aquatilis)
- Krabí drápy (Statiotes aloides)
- Okřehek (Lemna gibba; Lemna minor)
- Žábí kousnutí (Hydrocharis morsus-ranae)
- Leknín (Nuphar lutea)
- Leknín (Nymphaea sp.)
Mähn (2003) jmenuje tyto druhy pro výsadbu bank:
- Zástupci čeledi ostřicovitých (Carex sp.)
- Žabí lžíce (Alisma plantago-aquatica)
- Menší druhy kosatců (Iris sp.)
- Plevel štika (Pontederia cordata)
- měsíček bahenní (Caltha palustris)
Hustý porost rostlin nabízí nejen efekt čištění vody, ale také úkryty pro zvířata. Mladá zvířata se také ráda opalují na liliových polštářcích. Želvy tam nacházejí potravu a podle toho dokážou rozsáhle hledat potravu. Lov živé kořisti vyžaduje motorické, chemosenzorické a vizuální dovednosti, stejně jako koordinaci. To udržuje vaše želvy fyzicky fit a smyslově náročné.
Jezírko by rozhodně mělo obsahovat zóny mělké vody, které se rychle zahřejí.
Hlubší oblasti rybníků jsou také nutné, protože chladnější voda je potřebná pro regulaci tepla.
Minimální hloubka vody pro přezimování zvířat ve venkovním zařízení musí být min. 80 cm (v klimaticky příznivých oblastech jinak 100 cm).
Větve vyčnívající z vodní stavby jezírka a nabízejí želvám možnost se vydatně opalovat a v případě nebezpečí okamžitě vyhledat ochranu pod vodou.
Chováte-li dva a více samců, měli byste vytvořit venkovní výběh, který bude mít alespoň dvě jezírka, protože teritoriální chování samců způsobuje stres. Slabší zvířata se tak mohou stáhnout do jiného rybníka a zabrání se tak územním bojům.
Důležitá je i velikost jezírka: na velké vodní ploše je při vhodné výsadbě nastolena ekologická rovnováha, takže tyto systémy jsou relativně bezúdržbové, což je na jednu stranu velmi pohodlné a na druhou stranu se vyhne zbytečným zásah do biotopu. Za těchto podmínek lze upustit od použití čerpadel a filtračních systémů.
Při navrhování břehu je třeba zajistit, aby břehy vybíhaly naplocho, aby zvířata mohla snáze opustit vodu (mláďatá a polodospělá zvířata se velmi snadno utopí, pokud jsou břehy příliš strmé nebo příliš hladké). Jako pomůcka mohou posloužit připevněné kokosové rohože nebo kamenné struktury na okraji vody.
Místa pro snášku vajíček pro pohlavně dospělé samice musí být k dispozici venku. Mähn (2003) doporučuje vytvářet ovipoziční mohyly. Jako substrát se doporučuje směs jedné třetiny písku a dvou třetin hlinité zahradní zeminy. Tyto kopce by měly být navrženy bez vegetace. Výška těchto vyvýšení je cca 25 cm, průměr cca 80 cm, polohu volte tak, aby byla co nejvíce vystavena slunci. Rostlina může být vhodná i pro přirozené množení. Odpovídající kontrolní seznam lze nalézt v Rogner (2009, 117).
Zbytek systému může být zarostlý hustou, nízkou vegetací.
Závěr
Chovem a péčí o tohoto vzácného a chráněného plaza tento druh aktivně zachováváte. Nesmíte však podcenit nároky, které jsou na vás osobně kladeny: Péče o chráněného tvora druhově přiměřeným způsobem, zejména po delší dobu, je nesmírně náročná činnost, která vyžaduje mnoho času, nasazení a úsilí.