Vlci - fascinace a strach

První setkání s vlkem pro většinu z nás jistě proběhlo po boku Červené Karkulky. Všichni nenáviděli vlka, který nejprve snědl babičku a poté Červenou karkulku, aby nakonec dostal svůj spravedlivý trest, smrt. Velký zlý vlk. Bohužel tato pohádka nemá mnoho společného s vlky, jací skutečně jsou. Ale odráží to pověst, kterou vlk dostal. A Červená karkulka je jen jedním z mnoha hororových příběhů o vlkovi. V pohádkách a legendách naší kultury byli vlci většinou popisováni jako bájné bytosti, hrozivé i tajemné, zlověstné a vražedné. Když myslíme na vlka, myslíme na potíže a zmar.

Vlci v jiných kulturách

Existují však také kultury, které vlci vrhají mnohem pozitivnější obraz. Někteří domorodí obyvatelé Severní Ameriky vidí vlky jako tvůrce světa. Uctívají je jako silová zvířata a nosí je jako totemy. Ještě jiní se považují za pokrevní příbuzné vlků, například Mongolové, Uzbekové, Hunové a Turkmeni. Bohužel je to jen malá část. Většina příběhů ze severu vypráví o vlcích v podobě příšer nebo vlkodlaků, kteří nás přepadnou a sežerou v temné noci.

Vlci – milovaní, nenávidění, obdivovaní i obávaní. Málokterý zvířecí tvor vzbuzuje tolik různých pocitů a asociací jako vlk. Vlci jsou, jak věřím, nejobávanější, nejpronásledovanější a nejvíce nepochopená zvířata. Zároveň na nás působí obrovskou fascinací.

Vlci jsou zpět v Německu

V roce 2000, po 150 letech nepřítomnosti, se v Německu narodila první divoká vlčata. Dnes, o 21 let později, je asi 1300 vlků původních v Německu a asi 20000 v celé Evropě. Z pohledu ochránců zvířat a druhů je jejich návrat obrovským úspěchem, protože vlk je důležitou součástí našeho ekosystému.

Zjednodušeně řečeno, vlci činí naše divoké stavy vitálnějšími, jsou lépe rozmístěny a zmenšují se. Jeleni a srnci se více toulají, místo aby zůstali příliš dlouho na jednom místě a tam všechno sežrali. Škody zvěří se snižují, vegetace má čas dorůst. Výsledkem je více potravy pro býložravce a je zabráněno erozi, lavinám a záplavám. To ovlivňuje životy ryb a hmyzu, bobrů a ptáků. Protože vlk nesežere celou kořist najednou, ale rozhází zbytky mršin, poskytuje nejen potravu mrchožroutům, ale zároveň poskytuje cenným organismům ekologickou niku. Vlk přispívá Zvýšení biologické rozmanitosti a zajištění dlouhodobého zachování ekologické rovnováhy. Střední Evropa mu nabízí perfektní podmínky. Miluje široké, hluboké lesy s dostatečnými možnostmi ústupu, bohatou zásobou potravy a spoustou neobsazeného terénu.

Německá asociace pro dobré životní podmínky zvířat vítá návrat divokých vlků do Německa:

"Vlci jsou součástí naší přirozené biodiverzity a plní důležité úkoly v ekosystému. Populace jelenů, jelenů a divokých prasat je v Německu dostatečně vysoká, takže podmínky pro přežití vlků jsou více než příznivé. Ve vztahu k přirozené kořisti, trhliny se objevují jen u malé části hospodářských zvířat.Nicméně ovce a kozy, ale i skot a koně je třeba chránit kvůli nim samým. Je to dáno tím, že jsou v péči lidí a nemohou se bránit adekvátně proti vlku Zde však nenesou odpovědnost jen majitelé, ale i politici, která musí poskytovat pobídky a podporu pro lepší ochranu hospodářských zvířat. Totéž platí pro psy na hlídání stád a jakákoli jiná zvířata, která pomáhají majitelům zvířat při hlídání stáda. I zde musí být splněny odpovídající požadavky na chov a ubytování šetrné ke zvířatům. Německá asociace pro ochranu zvířat se k tomu zavázala.“

Farmáři se bojí vlka

Farmáři, majitelé koní a hospodářských zvířat vidí věci trochu jinak. Vyjadřujete velké znepokojení. Vlci trhají svá pasoucí se zvířata. Existují také vedlejší škody. Svaz farmářů požaduje důsledný lov vlků a také zóny bez vlků v blízkosti lidí a pasoucích se zvířat. Mluvčí farmářského svazu R. Jung upozorňuje, že vlci zabíjejí hospodářská zvířata, především ovce a telata, a nelze ignorovat ekonomická fakta: šíření vlků zatěžuje pastevectví značnými dodatečnými náklady. Hovoří o již tak napjatých kalkulacích na generování zisků s pasoucími se zvířaty a oslabení konkurenceschopnosti pastvy. Pastevní a ekologické farmy by měly nevýhodu oproti farmám se stájovým výkrmem.

Rodiče se bojí o své děti a vesničané ve vlčích oblastech se už v noci neodvažují vycházet z domu, „protože se tu potulují vlci“. Nevědí, jak čelit vlku, a syndrom Červené karkulky stále bují.

Fascinace, radost, hněv a strach, vše je reprezentováno ve vztahu k vlkovi. A nejde o to, kdo má nebo nemá pravdu, protože vlčí téma je mnohostranné. Je nezbytné k tomu přistupovat z různých úhlů pohledu. Je třeba hledat politická a sociální řešení v dialogu, aby se našel způsob, jak by vlci mohli žít bok po boku s lidmi, a to i v hustě obydlených zemědělských oblastech. To je úkolem vlčího managementu, který je v Německu v kompetenci jednotlivých spolkových zemí.

Jisté je, že vlčí téma nás bude provázet i nadále a bude součástí naší budoucnosti v soužití s těmito působivými zvířaty.