Berber v portrétu plemene

Berbeři patří mezi nejstarší koňská plemena na světě a ovlivnili vznik mnoha našich dnešních jezdeckých plemen. Nicméně čistokrevní berberští koně se bohužel stali vzácnými: Malí, ale silní a ohniví malí koně ze severní Afriky jsou zřídka čistokrevní, protože byli často kříženi s Araby. V tomto procesu se ztrácí staré, tradiční plemeno: jezdecké hry, které Severoafričané, Berbeři, provozovali se svými koňmi, jsou starým kulturním bohatstvím. Arabsko-berbeři jsou ale také skvělí koně: kombinují výhody obou plemen a jsou velmi všestranní.

Původ a historie

Berberští koně pocházejí ze severní Afriky, přesněji z Maghrebu: Patří sem Tunisko, Alžírsko, Maroko a Západní Sahara a také Libye a Mauretánie. Berbeři jsou pravděpodobně jedním z nejstarších plemen koní na světě - více než 3000 let staré skalní malby ukazují na předky koní.

Berber byl jezdeckým a pracovním koněm severoafrického venkovského obyvatelstva – a tedy i válečným koněm. Nejen ve velkolepých válečných hrách, takzvaných „Fantasích“, ale i ve skutečných válečných taženích. Život jezdce často závisel na spolehlivosti a nebojácnosti jeho koně a vzniklo plemeno, které bylo nejen velmi jisté a obratné, ale také velmi zaměřené na lidi.

Tito koně ovlivnili mnoho plemen koní po celém světě - nejpozoruhodněji andaluského, kterého vytvořili Berberové během maurské nadvlády nad jižním Španělskem. "Cheval de Barbarie" (kůň z berberské země) spolu s iberskými koňmi formoval také koně evropských královských rodin, které záměrně chovaly nádherné výstavní koně. Stejně tak Antoine de Pluvinel (1555-1620), francouzský král Ludvík XIII. učil jezdit na berberském hřebci. A jedním ze zakládajících hřebců chovu anglického plnokrevníka byl hřebec Barbary jménem Godolphin Barb.

Berbeři byli rozšířeni mimo jiné kvůli válečným tažením: Ve 20. století na Berberech jezdili nejen francouzští vojáci, ale berberské koně si s sebou na válečná tažení brala i německá armáda. Ale s motorizací si Berbeři vedli jako mnoho evropských koní: stali se nadbytečnými a byli poraženi. Mnoho ušlechtilých berberských koní si našlo cestu na francouzská jatka. Epidemie moru koní v roce 1961178 dále zdecimovala populaci. Dalším důvodem úpadku čistých berberů je mísení s jinými plemeny koní, především s chovem arabských berberů. Tato dvě temperamentní plemena se kříží již více než 1000 let. Požadují se koně, kteří jsou stateční a robustní jako Berber a rychlí a mají výdrž jako Arab.

Obě plemena se v Německu chovají dodnes. O chov se stará Sdružení přátel a chovatelů berberského koně (VFZB eV).

Interiér

Barbarští koně vždy žili těsně se svými lidmi. Zde se dokázali osvědčit pouze koně se silným charakterem a vyrovnaní. Navíc Berbeři museli být velmi spolehliví. V dobách války na nich záviselo přežití jejich jezdců. Jistota byla takříkajíc samozřejmostí. Beznadějný útěk by byl pro válečného koně stejně zničující jako nebezpečné klopýtnutí, a proto jsou také Berbeři považováni za bezhlavé. I hříbata se ráda se zájmem dívají na nové věci, místo aby hned vyrazila.

I dnes jsou tito koně považováni za velmi lidské příbuzné, což jistě platí pro čistého berbera i pro arabsko-berbera. Mají dobrou povahu a baví je učení, rychlé reakce a hravé lekce. Berber je náročný kůň pro náročného jezdce, který si se svým koněm může užít drezurní i cirkusové lekce. Berberský kůň má stále talent pro bojovou fantazii, a tedy jak pro show, tak pro rychlé sprinty.

Vnější

Berberští koně jsou kompaktní a vypadají barokně, tedy silní. Často mají lehké beraní hlavy, obvykle silný krk, dosti krátký hřbet a kulatou záď. Jejich pohyby jsou výrazné, tzv. "knee action", tedy vysoké, široké pohyby forhendu nejsou neobvyklé. Zadní končetiny obvykle dobře došlapují pod těžiště těla, a proto jsou pro Berbra velmi důležité sebrané cviky a rychlé reakce.

Arabští Berbeři mají také často dispozice pro chůzi: Dokážou tölt a často udržují tölt na velké vzdálenosti.

Způsobilost/použití

Krátcí, kompaktní koně se velmi dobře hodí pro klasickou drezuru. Výborně se samozřejmě hodí i na volnočasové a terénní vyjížďky a baví je i hravá práce: velmi rádi mají volnou práci a cirkusové lekce. Na vytrvalostních jízdách, dálkových jízdách, zejména arabsko-berberů se znovu a znovu vyskytují.

Přístup

Ve své domovině přežívají berberští koně v neskutečných krajích, často mají k dispozici jen málo potravy a jsou tedy snadno krmitelní a robustní. Výběr v zemích původu je tvrdý a produkoval koně, kteří jsou nejzdravější se spoustou pohybu a malým množstvím potravy. Ale kromě druhově vhodného chovu, nejlépe v otevřené stáji, potřebuje berber také pravidelný kontakt se svými lidmi.

Silke behling je redaktorkou na volné noze a pracuje v knižním i časopiseckém sektoru. Její publikace sahají od odborných knih po články v časopisech. Jako vystudovaná učitelka je pro ni oblast vzdělávání a dětí obzvlášť důležitá, a proto již řadu let píše pro dětský časopis „Piaffino“. Jako vystudovaná koňská fyzioterapeutka (DIPO) nabízí také akupunkturu a fyzioterapii pro koně a psy v oblasti Osnabrücku. Volné chvíle si užívá se svým dnes 24letým arabským koněm El Santee, se kterým závodila ve vytrvalostní jízdě do 120 kilometrů, a svými dvěma psy Lottou a Easy.