Morčata zaměstnávají seniory v době korony

Moje tchyně bydlí s námi. Ne ve stejném domě, ale na stejném pozemku. Před dvěma lety se k nám přestěhovala ze severu do útulné Horní Franky a opět zde pořádně rozkvetla. Protože po smrti mého tchána konečně není sama. Protože tady s námi může být užitečná a obrovsky nám uleví v každodenním životě. Na oplátku ví, že tu pro ni vždy někdo je. Je jí 85 let. Vídáme se každý den. Poslední dobou daleko víc a týden jen z okna do okna, protože naše dcera je trochu nachlazená. Babička se netrápí, protože říká: „Přežila jsem i horší věci"Přesto se chci chovat zodpovědně. Mnoho seniorů je jako naše babička. V dobách Corony jste hodně sami. Ale jak osamělí senioři v této těžké době ne?"

Senioři potřebují smysluplnou práci

Když jsme se rozhodli, že se na nějakou dobu izolujeme od babičky, ozvali se sousedé. Zeptali se, jestli bychom mohli nakrmit jejich morčata, protože by se rádi stáhli do svého víkendového domova daleko od Corony a všech zpráv o tom. Cítili jsme, že to bylo štěstí, protože to je úkol, kterého se naše babička ráda ujme. Když jsme to sousedům navrhli, byli nadšeni a zavolali přímo tchýni. Jak byla šťastná! Od této chvíle chodí každý den na zahradu souseda. Meerie pětičlenná rodina sídlí na své zastřešené terase v izolované stodole s vlastním venkovním výběhem. Ona zajišťuje, aby meeries měli čerstvé seno několikrát denně. Sbírají se i první pampeliškové listy a také čerstvá tráva a zbytky zeleniny z kuchyně. Malí od ní dostávají jednou denně ovocnou přesnídávku. A během našeho večerního telefonátu mi řekla, že zítra jede autobusem, aby pro ty darebáky dala nějaké občerstvení.

"Doufám, že moc neztloustnou," pomyslím si v duchu, ale jsem rád, že má takovou pěknou práci, že se stará o zvířata sousedů. Usnadňuje jí to tuhle zvláštní dobu a už jsem vymyslel, jak se omluvit sousedům, že jsem prasátkům nasadil dietu.

Dnes jsem viděl babičku znovu procházet a z otevřeného okna jsem slyšel, jak mluví se svými novými přáteli. Nepamatuje si jejich jména, jsou v angličtině, tak si vymyslela vlastní. Erna a Hilde... Zbytek jsem nepochopil. Myslím, že tam byl i Paul. Přitáhla zahradní lehátko k ohrádce a vypráví malým zvířátkům příběhy o tom, jak je to těžké, ale také to přejde. A zatímco vymetá lejno, vypráví o svém přestěhování, o tom, jak se jí tu líbí, ale také o tom, jak se zpočátku bála opustit dům a přátele. Nyní je ale šťastná, že může být se svou rodinou. Říká jim:

Vaše rodina se brzy vrátí, takže se nemusíte bát. Do té doby se o tebe dobře postarám.

Zvířata jsou dobrá pro duši

Mám špatné svědomí, protože stojím u okna a poslouchám – ale nemůžu si pomoct. Znovu mě fascinuje, jak jsou zvířata dobrá pro naši duši. A jsem vděčná, protože jsem si právě uvědomila, že babička je s morčaty v dobré společnosti. Pravděpodobně tam chodí dvakrát nebo třikrát častěji, než je skutečně nutné, ale co to sakra je. Vrzání zní, jako by prasata byla také vždy šťastná.

Naše babička toho zažila hodně. Celý život prožila těžké časy a tvrdě pracovala. Na svých 85 let je velmi flexibilní a překvapivě dobře zvládá náš každodenní chaos. Ztíží to až ve chvíli, kdy je zbavena úkolů, které se pro ni již dávno staly rutinou. Pak se rychle cítí zbytečná a ztrácí energii. Zvlášť teď, když jsou její seniorské srazy zrušeny a nekoná se ani její týdenní káva s novým přítelem.

Domácí mazlíčci a senioři tvoří hodnotnou komunitu

Myslím, že zejména senioři se potřebují cítit potřební. A teď, když se od ní musíme izolovat, morčata ji potřebují. Vykouzlí jí úsměv na tváři a zároveň ji pěkně zaměstnávají. Uvědomuji si, proč existují domovy důchodců, které chovají například andulky. Ty velmi pokročilé dokonce umožňují chovat domácí mazlíčky nebo je navštěvovat, protože se dnes již ví, že mazlíčci jsou zvláště dobří pro osamělé a dementní seniory a výrazně snižují riziko deprese. Myslím, že mezi naší babičkou a morčaty vzniká opravdové přátelství. Doufám, že je bude moci navštívit, až se naši sousedé vrátí.

Corona mi dává nápady

Korona krize ve mně opět spouští pozitivní řetězec myšlenek. Už teď si představuji, jak babičku v budoucnu ještě lépe využijem při hlídání našich psů. Moje kamarádka si myslí, že je to tak skvělé, že požádala naši babičku, aby jí na prázdninách pohlídala králíky. Za předpokladu, že se dovolená může konat. Kdo ví, třeba se to rozšíří.

Myslím, že je dobrý nápad zapojit nejstarší členy naší společnosti do péče a výchovy našich mazlíčků. Možná máte se svým mazlíčkem někoho, komu můžete důvěřovat, nebo možná někoho ve vašem okolí, kdo je sám a rád by vaše mazlíčky nakrmil nebo s nimi strávil jen pár minut. Vytvoření blízkosti v bezkontaktním čase!