Nedorozumění ve výcviku psů

Psi a lidé jsou si v mnoha ohledech velmi podobní a často tvoří sehraný tým. Přesto může dojít k nedorozuměním, která nějak znamenají, že věci nejdou podle plánu. Psi nejsou bytosti z jiné planety. Přesto se často cítí jinak a mluví jiným jazykem než my lidé. Zde si ukážeme nejčastější mylné představy o výcviku psů.

Řeč těla – ukaž mi, co chceš!

Psi reagují na řeč lidského těla mnohem citlivěji, než si mnozí majitelé uvědomují. Obecně věnují mnohem více pozornosti tomu, co děláme, než tomu, co říkáme. Vždy se stává problematickým, když se tyto dvě akce – dělat a říkat – neshodují. Tak často vznikají nedorozumění při výcviku psů.

Typický příklad: přivoláte svého psa přátelským hlasem. Abyste ho povzbudili, aby k vám rychle přišel, skláníte se k němu, možná i natahujete ruce a díváte se mu do očí, abyste vás povzbudili. Váš pes začne k vám chodit, ale pak se otočí, zastaví nebo začne očichávat.

Co se stalo? Přestože váš hlas vydal pozvánku, vaše tělo a vaše oči říkaly: "Drž se dál!". Psi spolu komunikují mnohem více prostřednictvím řeči těla než my lidé vědomě. Stát tváří v tvář psovi, předklonit se a zírat je hrozbou. Je lepší stát na straně, zůstat vzpřímený, nebo si dřepnout a mírně se dívat jinam. Tělo také říká "Pojď sem!".

V mnoha situacích se dostáváme do ohrožující polohy: nasazování a sundávání postroje, sušení psa, nakládání psa do auta atd. Někteří psi to prostě vezmou a mají s tím menší problém. Dříve nebo později budou ostatní psi v takových chvílích reagovat vyhýbavým chováním nebo stresem. Vyplatí se tedy sami zkontrolovat, kde zaujímáte neobratné postoje, které psovi znesnadňují projevit správné chování. V tuto chvíli můžete začít a často to psovi usnadnit drobnými změnami.

Nejistota – Co přesně ode mě chcete?

Jedním z nejčastějších nedorozumění při výcviku psů je, že majitelé ne vždy přesně vědí, co od svého psa chtějí. Nemají v hlavě jasnou představu o tom, jak přesně chtějí, aby se jejich pes choval, když dají konkrétní signál. Jistě: "sedadlo" znamená "Polož si zadnici na podlahu". V tom panuje většinou shoda. Jak dlouho by měl pes sedět, není často tak jasné nebo se neprovádí důsledně. Snad ve většině případů postačí, když si váš pes na pokyn krátce sedne a je pro vás v pořádku, že se pak zase sám zvedne, například když ho dáte na vodítko. Ale teď jste na červené a chcete, aby váš pes zůstal sedět, dokud mu nedovolíte vstát a pokračovat v chůzi. Pokud se váš pes po dvou sekundách v této situaci znovu postaví a bude chtít pokračovat, opravíte to. Váš pes však nedokáže rozeznat, kdy se zdá být v pořádku, aby si sedačku sundal sám a kdy je za to náhle pokárán. Tvůj pes to nemůže pochopit"

Chcete-li to provést, odpovězte na čtyři jednoduché otázky:

1. Co přesně chcete, aby váš pes dělal? - např. B. vzít dno na podlahu
2. Kdy by to měl váš pes udělat? - např. B. když řeknu "sedni".
3. Kde by to měl váš pes dělat? - např. B. všude říkám "sedni".
4. Jak dlouho by to měl váš pes dělat? - např. B. dokud neřeknu "Pokračovat" nebo nevydám jiný signál

Jakmile si takto stanovíte svůj cíl, držte se ho a buďte důslední, tj. to platí opravdu vždy. Máte tak pro svého psa jasno a vyhnete se zbytečnému stresu.

Vzrušení – tady a teď taky?

Mnoho majitelů má představu, že pes zvládl signál poté, co se jej několikrát úspěšně naučil bez velkého rozptylování. Pokud například pes B. sedí perfektně v kuchyni, předpokládá se, že může sedět – kdykoli a kdekoli. Pokud si pak v určité situaci nesedne, je to často interpretováno jako odmítnutí nebo tvrdohlavost. Bohužel to většinou není tak jednoduché! Psi se neuvěřitelně silně učí kontextově souvisejícím způsobem, tj. zahrnují prostředí, přítomné osoby atd. do procesu učení. Sedátko v kuchyni je úplně jiné než sezení na zahradě. Pokud pes pochopil, jak se má v kuchyni sedět, je kromě jiného podnětem pro majitele a jeho signál „sedni“ i vrčící myčka. Jak má pes vědět, že myčka je pro sedadlo zcela irelevantní, pokud byla vždy přítomna při cvičení? Pokud je nyní na zahradě sedačka vyžadována, chybí myčka a tím i podnět, který se pes dosud naučil. Psi tedy musí nejprve pomocí mnoha opakování na mnoha různých místech odfiltrovat to, co je pro signál skutečně relevantní!

Rozptylování – Příliš mnoho, příliš rychle!

Dalším faktorem nedorozumění při výchově psa je rozptylování. Pro psy existuje nespočet rušivých vlivů: zvuky, pachy, pohyby, lidé, psi, auta, zvířata... Tato rušení majitelé často podceňují a po psu je vyžadováno chování, které zatím neumí! Učební kroky jsou přeskočeny. V důsledku toho pes reaguje stresem a přeskakováním, tj. projevuje chování, které jakoby vůbec neodpovídá situaci, např. B. kousání do vodítka, skákání atd. Psi se musí postupně naučit vykonávat signály i při vyrušení. Je důležité trénovat od snadného k obtížnému. Představte si, že byste měli mít vyřešené funkční rovnice hned poté, co jste se naučili základní aritmetiku!

Nejlepší způsob, jak trénovat strukturovaně, je zapisovat si všechna rušivá místa, která vašeho psa ruší: druhy potravy, hračky, lidé, zvířata, pachy atd. Poté rušivé vlivy seřaďte podle pořadí. Nejjednodušší rozptýlení je dole a nejtěžší nahoře. Nyní trénujte zdola nahoru a jděte o úroveň výš, pouze pokud předchozí krok funguje perfektně. Váš pes se tak může naučit vždy provádět vaše signály a vy trénujete bez nedorozumění při výcviku psa a bez přetížení a stresu!