Vodítka pro psy: rozdíly na první pohled
Rozumné vodítko na psa je součástí základní výbavy majitele psa. Pokud ale stojíte před regálem ve specializovaném obchodě nebo brouzdáte po webu, často jste rozmanitostí téměř zahlceni. Zjistěte zde, jaké různé typy psích vodítek je třeba rozlišovat.
Do dosahu psích vodítek
Různé materiály
Nejprve si představíme tři nejběžnější materiály a povíme si o výhodách a nevýhodách; Nylonová vodítka pro psy jsou nejčastěji k vidění mezi majiteli psů. Tyto linky jsou relativně levné a obecně fungují dobře. Pro lidi s důrazem na design je obzvláště příjemné, že řady jsou k dispozici v mnoha různých barvách a s různými vzory. Negativní však je, že látka často dost klouže a vodítko může tak rychle proklouznout rukou. Lepší uchopení máte s koženými vodítky, která bývají – kvůli vyšší ceně – i lépe zpracovaná. Samozřejmě to není obecný bod, ale často švy nylonových šňůr nejsou opravdu těsné. Kožené vodítko je jako přírodní produkt velmi stabilní a při dobré péči je téměř nemožné ho roztrhnout. Péčí je zde promaštění kůže, které zajišťuje dobrou odolnost a udržuje materiál pružný. Při výběru správného vodítka musíte vzít v úvahu váhu a sílu vašeho psa.
Konečně k řetízkovému vodítku, které je mnohem méně obvyklé než dva předchozí typy vodítek. Tato vodítka se skládají z více či méně jemných článků a na konci je kožené/látkové poutko, za které se drží. Takové vodítko vypadá dobře, ale je nevhodné pro velké psy. Délku vodítka navíc nelze měnit, jelikož při krátkém držení články kloužou z ruky a nemáte nad psem plnou "kontrolu".
Různé typy psích vodítek
Nejoblíbenějším vodítkem ze všech je vodítko. Toto vodítko má na obou koncích karabinu a na několika místech jsou zabudovány kroužky. Tato konstrukce umožňuje připevnit karabinu na límec a jednu na takový kroužek. Vznikne tak smyčka, kterou lze v závislosti na velikosti použít jako řemínek na ruku nebo ji nosit kolem ramen, odtud název „plášťové vodítko“.
Dále se dostáváme k Moxon lines, také známým jako retriever, slip nebo field trail lines. Tato vodítka pro psy nemají karabinu, která se zahákuje za obojek (obojek), ale mají kroužek, kterým se jeden konec vodítka protahuje. Vzniklá smyčka se psovi navlékne přes hlavu a slouží jako náhrada za obojek. Tato vodítka jsou k dispozici s nebo bez tzv. "dorazu": Tento komponent se používá k tomu, aby se smyčka na krku psa donekonečna nestahovala a pes se nemohl škrtit při zatažení za vodítko. Šňůry Moxon jsou k dispozici v různých délkách a materiálech.
Často jsou k vidění také flexi nebo natahovací vodítka, která už ale nejsou velkým trendem. Tato vodítka pro psy mají odvíjecí mechanismus, který je umístěn v pouzdře, které psovod drží v ruce. Tato technika automaticky navíjí vodítko, když se vzdálenost snižuje, a odvíjí, když se pes vzdaluje. U většiny verzí můžete také omezit rozsah pohybu omezením možné délky stisknutím tlačítka. Výhodou této šňůry je, že se již nemůže prověšovat a zůstává tak čistá i na bahnitém poli. Nevýhodou však je, že nad psem nemáte takovou kontrolu jako s „normálním“ vodítkem, které můžete ručně prodlužovat nebo zkracovat.
Speciální linie
„Krátkého průvodce“ najdeme jak na výstavách a výstavách psů, tak vzácněji u myslivců. Toto vodítko je jednoduché konstrukce a dlouhé méně než 15 m. Na jednom konci má poutko na zápěstí a na druhém karabinu, takže nedává psovodovi moc prostoru pro pohyb. Proto je méně vhodný na běžné procházky, ale spíše na příležitosti, kdy pes musí chodit nepřetržitě. Do této kategorie patří i výstavní řada, která je rovněž velmi tenká a často zdobená kamínky a podobně. Nemělo by to odvádět pozornost psa, ale přesto nepůsobit nudně, aby tým na výstavě slušně kráčel. Problém je zde v tom, že pes se dusí, jakmile se opře do vodítka. Proto je nevhodný na procházku.
"Záchranná řada" má naopak integrovaný límec. Uzávěry jsou často vyrobeny z materiálů, které nevydávají cvakavé zvuky kovu - klakson je oblíbenou volbou. Díky speciální karabině lze vodítko uvolnit i pod napětím, přičemž obojek zůstane na vodítku. Psa lze rychle a tiše odpoutat a nehrozí, že se zamotá do obojku.
Tažné lano se stále používá poměrně často. Tyto linky se vyznačují svou délkou, která bývá 5 - 10m. Existují typy s poutkem na ruku i bez a s trochou zručnosti si je můžete vyrobit i sami. Většinou je širší než běžné lajny, protože musí vydržet větší tažení po zemi. Často se používá při stopování, protože poskytuje psovi dostatek volnosti, přestože je na vodítku. Právě toho využívají majitelé psů, kteří mají lovecké psy. Protože je to ale většinou nežádoucí, je takové vodítko dobrým způsobem, jak udržet psa pod kontrolou, ale zároveň mu umožnit volný běh.
